Ahoj holky a kluci . Přeji vám všem luxusní vánoční prázdniny, prima Vánoce i pevný krok pravou nohou do nového roku . Díky za celý rok 2025, jsem zvědavý, co naplní 2026.
Kdybyste se nechtěli o prázdninách jen poflakovat doma, ale chtěli nasát vánoční atmosféru i dát vzdušnou hodinu, našel jsem místo, kde Adéla ještě nevečeřela .
Mrkněte na kavárnu ReMonstera a diskgolf v parku pod zámkem v Benátkách nad Jizerou. Je fakt zákeřný. Hlavně když to vyházíte nahoru ke koši a pak se vám to vrátí zase dolu jako mamince . Prý že PAR 3, dala PAR 10 .
Originální výlet? Dobrodrůžo? Dárek pro někoho k Vánocům? Pozor, není to žádná spolupráce (jako obvykle) , píšu o tom jen proto, že to bylo netopýrsky boží .
Trasa je z 95 procent v podzemí. Rovina. Teplota 12 stupňů. 5,5 kilometru. Na začátku, v půlce i na konci záchod k dispozici i s teplou vodou. Parkování zadarmo. Helmy měli i v mojí giga velikosti . Hafové můžou na vodítku.
Heslo dne: Pozor, ať se neopřete přilbou o netopýra .
Nechte doma kočárek, odrážedlo, kolo… Vezměte si nohy a dobrodružnou náladu . Ten terén ke Skryjským jezírkům je všechno, jen ne asfalt. A co teprve, když se rozhodnete jít ještě dál po turistické značce .
Můžete si vybrat ze dvou možností – buď jít vodou (brodit potok), nebo lézt po skalkách. Ale pozor, nezastavovat, ať z vás není komáří sváča. Opravdová divočina .
Na čem všem už jste jezdili na vleku? Na lyžích? Na snowbordu? Na tubingu? A na čem všem už jste jezdili z kopce? Na kole? Na sáňkách? Na bobech? A čím jste řídili? Měli jste ruce na řídítkách?
Tak teď to můžete zkusit trochu jinak – na vleku nahoru i cestou dolů na horské káře – a pozor, na řídítkách budete mít NOHY!
Engiii, Jackuuu, Kostičko, Pumo, Bibine, Milado, Burgře 2, 3 (1 už není… )… Bude se mi po vás stýskat. Jste super, stejně jako paní domácí, která má všude všechno neuvěřitelně vyšušňané, a dokonce chodí na statku v bílých kalhotách jak z reklamy na prací prášek . Zapomněl jsem se jí zeptat, v čem pere, protože to všechno i uuužasně vonííí. A ta domácí bublanina!
Ale mega hustý je, že jsem si s panem domácím vyzkoušel dojit krávu. Živou! Velkou! Taky čistou . Měl jsem v ruce struky a z toho mléka jsem pak vyrobil korbáčiky a halloumi sýr. Neskutečný! Úplně sci-fi snídaně . Mléko, které jsem podojil, z toho a ze sesbíraných domácích vajec palačinky, máslo (taky sám s robotem)… Ještě kdybychom se Enjii, Jack a já naučili na přivolání vrátit a přestat něco vytvářet, a bylo by to všechno až moc dokonalý .
P. S.: Kozy už tu nehledejte, nahradila je Milada a Burgři.
Spaní pod širákem? To nezvládnu, na to mám moc sladkou krev .
Teď přišla na řadu jurta . Všude spousta vlaječek v mongolštině… a ten budíček! Dost dobrej zvuk, když se zkřížil pozdrav osla, kozy a krocana . Zkusíte to taky?
Taková sváteční rychlovka . Trochu jsem teď propadl přírodě (možná jste si všimli ) a sázení – zeleniny a kytek, ne na vítězství . Zkouším rajčátka , okurky , papriku , ředkvičky, jarní cibulku. Trochu jsem se pomátl a zkouším ještě sukulenty (ale asi jsem to s tím suchem „trochu“ přehnal), jedličku, mangold a ještě něco, co už jsem zapomněl .
Kdybyste se chtěli podívat, jak sázejí jiní, inspirovat se, kouknout na zvířátka a projít se bez peněz v zeleni, našel jsem tohle žijící místo:
Dneska jsem si dal pořádně do těla. Asi 10 kilometrů z kopce do kopce. Nejdřív jsem strašně prudil, ale pak jsem se nějak pochlapil a vyšlapal to bez elektrokola i bez přehazovaček. Snad to můj zadek ocení .
Jel jsem na kole okruh Hrubá Skála zámek – Doubravice – hrad Valdštejn – Hrubá Skála (ještěže ne obráceně, to by bylo šílený ) a pak si dal ještě hodinu šílenství v super Mlýně v Sedmihorkách. Celé to bylo úplně boží, ale zítra se asi nehnu .
P. S.: Kdybyste hledali jako já značení cyklostezek, jsou to ty barevné proužky v oranžových čárách.
P. S.3: Dobrodružství za pár korun – přespat v kempu v normálním autě . Jen si nezapomeňte stříkačku na komáry, je jich tu strašně moc. A nelekněte se, kdybyste šli náhodou včas spát – autíčka do kempu najíždějí i v deset večer, takže občas při spaní přiletí světelná šou…
P. S.4: Herna je otevřená do oběda a pak po obědě. Takže na celý den potřebujete dvě vstupenky . Mají tam super mega vysokou prolejzku, ale když je konec otvíračky, nemáte to jak jinak zjistit, než že vás rodiče sundají dolů . Úplně úkol pro hasiče .
P. S.5: UDĚLEJTE SI VŽDY DO HERNY REZERVACI! Tolik lidí na jednom místě jsem už hodně dlouho neviděl. Může se vám stát, že vás tam pro veliký zájem nepustí. A pak je to hodně hodně smutný…
Viděli jste někdy film Jurský park? Já si jako v něm připadal . Doba koronavirová totiž dobu pokoronavirovou obohatila několika novinkami, a jednou z nich je projížďka po safari vaším autíčkem . Musel jsem mu teda koupit vlastní vstupenku (levná legrace to není, to je pravda), ale pak už jsem byl v takovém úžasu, že jsem málem vypadl z auta (vlál jsem z okýnka, abych dobře viděl ).
Jediné, kde jsem musel „zalézt“, bylo lví safari. Tam musíte mít vše zavřené a zamčené, aby si vás nedali ke sváče. Projíždí se dvojitými vraty a je to obrovsky dobrodružný pocit. Babička se teda hlavně bála, aby si na mně nesmlsla žirafa, ale vysvětlil jsem jí, že ty trpaslíky nejedí, a na uklidněnou jsem jí při zpáteční cestě koupil v Miletíně tamější vyhlášené perníčky .
P. S.: Pokud taky neposedíte, jako já, a rodiče vás potřebují udržet v klidu (například po očkování), vřele doporučuji .
Co byste řekli na kombinaci: procházka v přírodě (můžete i zahučet do a najít ), exotické zvířátko , boží hřiště, restaurace, skály, vyhlídkový vláček a rozhledna vhodná i pro nás trpaslíky .
Je libo zavřít se na 50 minut do ledničky? Vychladit se jako na 8,8 stupně a v případě nehody (pádu do jezírka) se cítit jako po ztroskotání Titaniku (voda v jeskyni 7 stupňů :))? Pak vyražte na exkurzi do Bozkovské dolomitové jeskyně.
P. S.: Děti do 3 let neplatí, ale nesmíte být „Mistr ochmat“ jako já, to by se pak rodiče také nemuseli doplatit . Doporučuji koupit vstupenky online, o prohlídky je velký zájem. A počítejte časově s tím, že parkoviště je cca 600 metrů od pokladen.
Bludiště, kde si posílíte zadnici, kondici, plíce a zažijete dobrodrůžo. To je Skalní bludiště na kopci Ostaš. Vážně nedoporučuji brát si s sebou odrážedla, hračky, krosnu… Budete potřebovat obě ručičky a co nejméně věcí, abyste byli skladní a ohební .
Skalní okruh jsem ušel bez problémů za dopoledne a na konci trasy, která je jednosměrná, si můžete dát u menšího občerstvení zasloužené papání.
➡️ Místo: kopec Ostaš u Police nad Metují, okres Náchod, Královéhradecký kraj
Potřeboval jsem si doplnit vzdělání . Moc nestíhám večerníčky, protože jsem neposedný, takže jsem si myslel, že Rumcajs je Cipísek a Cipísek je Rumcajs. Teda Rumcajse si popravdě moc nepamatuji vůbec. Chytám se jen u Manky, protože mi připomíná maminku .
Jel jsem tedy do Ševcovny (mimochodem za týden zase zahájí sezónu, nebo jak se tomu říká ), abych tomu přišel na kloub. Jenže tam jsem zjistil, že ten vousatý tatík prý naštval knížepána Brundibára kvůli jeho noze – asi mu řekl, že mu smrdí, nebo nevím. A ten mu zavřel tu Ševcovnu (ale teď zase funguje?) a vyhodil ho do lesa . Tak jsem šel do lesa. Řepíkovec? Řáholec? Řásnovec? Ach jo, nevím, už zase.
No tak jsem šel po modré do lesa (z Prachova/okraj směrem na Bradu), počítal jsem barevné značky a dával pozor na maminku, aby neupadla. A našel jsem jeskyni. S postelí. S hračkami. A strašidelnými panáky. Tady ten chudák prý bydlel, když ho vyhodili. Děsný. Ale alespoň na ně nepršelo a měli hezký výhled.
Zpátky jsme šli po zeleném nátěru, aby byla změna. A to teda byla změna. Cestou tam jsme řešili jen bláto a louže, zpátky byl výcvikový masakr. Skála, skála, skála, sešup, skála. Ale ta panoramata! Fakt dobrodrůžo. Ušli jsme asi 3 kilometry, ale ještěže jsem to kolo nechal doma, to by bylo peklo . Nic s sebou, jen svačinu . Maximálně hafa , co něco vydrží. Bylo to pěkný, ale pořád nevím, o čem ta pohádka je. Budu si to fakt muset pustit. Zatím pa.
Podzimní listí… Ta vůně . To šustění. Ty barvy . Už se těším, jak se o podzimních prázdninách nechám zahrabat do nahrabané kupky . A taky se těším na tajuplný halloweenský výlet za hledáním Ďáblovovy prdele .
Když jsem byl totiž posledně U Jakuba a šel vzorně okruh strašidelným podzemím, navštívil perníkovou chaloupku i bludiště, šel a šel a šel, stejně jsem ji nenašel . Tak jsem si alespoň koupil pod rozhlednou něco do pupíku a vydal se počítat schody.
P. S.: Nezapomeňte si s sebou vzít zlaťáky, karty tu neumí hrát .
P. S.2: Terén je tu dobrý i pro kola a kočárky, jen si namastěte svaly , je to pár kiláčků a i občas dost do kopečka.
Rostou? Rostou? Houbičkyyyy🍄🟫. Původně jsem si myslel, že přijedeme pod skalní hrad Sloup, vylezu po schodech nahoru, tradičně rychle se rozhlédnu, poběžím zase dolu, ideálně někam na hřiště, pojedu zase domů a ani vám o tom nenapíšu – protože hrad, prohlídka, chodit pomalu, být potichu… nic pro trpaslíky . Jenže…
Přijeli jsme pod Sloup a maminka uviděla turistické značky… Rozhlédli jsme se a uviděli jsme na protějším kopci rozhlednu. Tam přece nešlo nejít, když byla naproti hradu, to slibovalo kochačku . A pak začala podzimní pastva. Vjemová sklizeň . Nejdřív krásné stromořadí, pak boží ulička s potůčkem, pak krásný kořenový strom a paaaak LESNÍ DIVADLO. S brutálně dobrou skalní schovkou v chodbičkách.
Pokračovali jsme dál po červené do kopce a najednou bum do nosu . Uuuuuzasna ooobrovska vůně hub. A v borůvčí spousta velkých hřibů. Jako rozhledna a výhled byly taky dobrý, ale tohle byl fakt zážitek.
Ty schody na Sloup jsme pak taky vyšli a viděli jsme i Schody Poustevníka a samotného Poustevníka, který tam má barevná sklíčka na pohled na přírodu podle ročních období. Taky tu mají chráněnou zónu pavouci a u pokladny nechtějí, abyste byli vtipní. Každopádně jsem rád, že jsem si tu při útěku ze schodů nezlomil ruku jako babičky kamarádka .
A teď mě prosím omluvte, jdu sledoval, jak se dělá smaženice a houbofleky. Co máte z hub rádi vy?
Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Kdybyste při těch dobrých úmyslech šli hledat do Pekelných dolů svůj nový pokojíček a tatínka Lucifera , doporučuji si s sebou vzít motorku, ať můžete udělat vrm-vrm ve skalách, suprově to tu zvučí .
Já tady tedy fakt bydlet nechci, zásadně nesouhlasím, ale vím, že to nestačí a schovávat se za maminčiny „sukně“ taky není správná cesta. Budu muset zapracovat na tom mém lumpačení (vím, říkám to pořád a pořád nic ). Ale to neznamená, že nemohu lumpačit legálně.
Tak jsem to rozjel hned v Tichém údolí (po žluté a zelené, okruh od Dolů k Dolům asi 3 kilometry, to dáte ). Jsou tam skály, jeskyně, skalní tunely, vodopádek a jiné hity a taky asi 33 turistických značek, jestli třeba taky hráváte hru, kdo kolem kolika proběhne jako první .
Pro info: Do pekla můžete vstoupit v 11, 12, 13 a 14.30, 15.30, 16.30. Prohlídky se konají, když chce za Luciferem alespoň 5 duší.
Jste taky někdy božani? Hodil by se vám boží chládek? A zároveň taky zážitek, po kterém budete mít božský zadek? V jednom českém výběžku máme stolovou horu, která se jmenuje vážně ultra super placatě – Božanovský Špičák .
Abyste se u jeho cedule mohli vyfotit nebo od ní šmírovat další stolové hory u sousedů, máte dvě možnosti – buď k ní vyšplhat pěšo, nebo to obelstít . V infocentru v Polici nad Metují půjčují koloběžky (i přilby ). Zavolejte si tam, zarezervujte si je (velké i malé), vyjeďte s nimi na parkoviště do Slavného a hurá na to.
Kousek po žluté, pak po hřebenovce po červené k Pánovu kříži . Tam je necháte odpočívat a obejdete si kolečko po žluté a zelené. Potkáte veverku, kočku, varana, , uděláte si božanovské selfíčko a pofrčíte s větrem o závod na kolobrndě zase dolů . Bez honičky se to dá zvládnout za 2 hodiny, včetně akce půjčovna za tři. Tak hurá .
➡️ Místo: Božanovský Špičák, Broumovské stěny (výchozí bod: parkoviště u osady Slavný), okres: Náchod, kraj: Královéhradecký
Holky, kluci, potřebuji vaši pomoc. Počítal jsem na skokanském můstku v Lomnici nad Popelkou zase tradičně schody, ale byl jsem tak překvapený
A) že máme v Čechách něco takového jinde než v Harrachově,
B) démonickou mlhou,
C) tatínkem, který se bál a v polovině to vzdal.
Schodů jsem napočítal 400, ale vůbec si tím nejsem jistý. Jen vím, že jsem pořád opakoval, že odtamtud nechci jet na lyžích , že je to drsný a šílený . Taky bych byl rád, abyste měli větší štěstí na počasí, protože já si sice užil tu zvláštní stavbu, ale neviděl jsem ty barvy podzimu všude kolem. Alespoň jsem ale zjistil, kde se to ti skokani vlastně učí – je tu i úplně prťavý můstek. To prostě musím zkusit!
P. S.: Pupík doporučuji plnit v Hostinci na Ploužnici .
P. S. 2: Jestli taky rádi hledáte minerály jako můj tatínek, v Lomnici nad Popelkou se dají u Luboše Hromádka nechat hezky vybrousit .
Praaaazdninyyyyy , praaaazdninyyyyy , praaaazdninyyyyy . Užijte si je nejlépe, jak umíte a můžete, moc vám to přeji . Já budu i nadále prozkoumávat všechna možná místa, a když něco objevím, samozřejmě vám dám vědět .
Mimochodem, znáte třeba Safari v Hluboké u Borovan? Můžete se tu úplně normálně ubytovat, ale taky dobrodrůžo přespat v týpí s výhledem na zvířátka. Třeba divoká prasata a bizony , se kterými mám mnoho společného . Jestli ale pojedete jen kolem, třeba s kolem , spinkat tu nemusíte, a stejně si to tu užijete – drc drc v safari autě mezi zvířátky, drc drc na kole (která tu i půjčují) po překážkové dráze pro kola… A taky tu je pěkné hřiště poblíž bufetu s burgery s bizoním masem .
Jediné, na co si dejte bacha, kdybyste tu snídali , ať přijdete do půl desáté, jinak už toho na vás moc nezbude… Znáte to, kdo pozdě chodí, sám sobě škodí .
Když jsme z lávky v Oboře Svatého Linharta u Karlových Varů pozorovali zvířátka, jak okusují mech a pijí vodu ze studánky, pohltila maminku poetická chvilka a vytáhla odkudsi z paty něco libozvučného :
„Znám křišťálovou studánku,
kde nejhlubší je les (a prodávají tu v krásné atmosféře u ohýnku velikou spoustu vánočních stromečků ),
tam roste tmavé kapradí
a vůkol rudý vřes.
Tam ptáci, laně chodí pít (i my v občerstvení Svatý Linhart – skvělou horkou čokoládu z hezkého hrnku a za slušnou cenu , i čočkovou polévku měli moc mňam )
pod javorový kmen,
ti ptáci za dne bílého,
ty laně v noci jen.
Když usnou lesy hluboké
a kolem ticho jest,
a nebesa i studánka
jsou plny zlatých hvězd.“
Josef Václav Sládek, Zvony a zvonky (1894), Lesní Studánka
P. S.: V sezóně tu můžete být součástí přírody na lanech (lanové centrum a domečky ve výšce mezi stromy).