Ten pán byl úplně neuvěřitelný. Jedenáct let každý den taková piplačka. Takový detail ručně. A ještě navíc to přežilo tolik desetiletí. Teď to najdete v hlavní budově Muzea Prahy. A víte, co je nejlepší? Je to ZADARMO .
Ahoj holky a kluci . Přeji vám všem luxusní vánoční prázdniny, prima Vánoce i pevný krok pravou nohou do nového roku . Díky za celý rok 2025, jsem zvědavý, co naplní 2026.
Kdybyste se nechtěli o prázdninách jen poflakovat doma, ale chtěli nasát vánoční atmosféru i dát vzdušnou hodinu, našel jsem místo, kde Adéla ještě nevečeřela .
Mrkněte na kavárnu ReMonstera a diskgolf v parku pod zámkem v Benátkách nad Jizerou. Je fakt zákeřný. Hlavně když to vyházíte nahoru ke koši a pak se vám to vrátí zase dolu jako mamince . Prý že PAR 3, dala PAR 10 .
Originální výlet? Dobrodrůžo? Dárek pro někoho k Vánocům? Pozor, není to žádná spolupráce (jako obvykle) , píšu o tom jen proto, že to bylo netopýrsky boží .
Trasa je z 95 procent v podzemí. Rovina. Teplota 12 stupňů. 5,5 kilometru. Na začátku, v půlce i na konci záchod k dispozici i s teplou vodou. Parkování zadarmo. Helmy měli i v mojí giga velikosti . Hafové můžou na vodítku.
Heslo dne: Pozor, ať se neopřete přilbou o netopýra .
Měl jsem v plánu psát vám o hřišti, ale plavba na lodičce ve Staré čističce odpadních vod v Bubenči a chůze v odtokovém tunelu to změnila .
Myslel jsem, že jedeme na výlet na hřiště, a skončil jsem v čističce. Když jsem se ptal maminky, co ji to zase napadlo za kreativitu, řekla mi: „Tak…, zamyslela jsem se na záchodě.“ Možná proto jsem tak přerostlý, že z těch jejích nápadů rostu .
To vám je taková nádherná chuťovka . Představte si, že ještě před 120 lety vyhazovali lidé vše z oken na ulici. Takže pak chodili venku všude v hovínkách. Se nedivím, že musely existovat parfémy – napatlat i pod nos – nutnost přežití toho puchu. A ta chrochtačka pro viry a bakterie.
Když to tak pozoruji, tak si i po těch 60 letech, co už tahle čistička nefunguje (ale svodné kanály po městě zůstaly stejné), myslím, že tu musejí být moc hezké mikrobiologické vzorky .
Až sem půjdete, zkuste si to naplánovat na prohlídku, kdy rozjedou i kotle a techniku. Je to neskutečné, co tenkrát vytvořili za místo – během pěti let. Prý to tu takhle tiše a zkušeně běží třeba na Den Vody.
Vůbec nevím, jak to nazvat. Oni tomu tady v Allgaulinu říkají klouzačka, ale já bych tomu říkal spíš šílená stěna s dojezdem, nebo tak nějak . Prolezete škvírou, visíte za ruce dolů, no a pak se pustíte . Mají tu taky autíčka. Ke vstupence vám dají 2 žetony na 2 jízdy.
Celkově to tu vypadá jako na zahradní slavnosti. Jen drobné upozornění, pokud vám vadí drobky od jídla a rozházené hračky, tak sem nechoďte. Zrovna tak sem nechoďte, pokud nemáte rádi multikulti, potkal jsem tu snad celý svět .
P. S.: Jestli máte rádi pohádkový zámek Disneyho, dejte si vzdušnou hodinu na Neuschwansteinu . Pohled z mostu je fakt snový . https://www.neuschwanstein.de/
Taky už jste propadli discgolfu? Mně se líbí, že to může dělat fakt kdokoliv, i tak pohybově netalentovaní, jako jsem já . Tatínkovi se líbí, že je to zadarmo. Mamince, že je to na vzduchu v přírodě a jde to hrát i v dešti a ve sněhu. Chlupaté ségře, že může být s námi. Jen je občas svízel, když se v ní probudí lovecké pudy a žere mi talíře…
Tady v Lovosicích pod Lovošem bych jim jen doporučil takovou vychytávku, kterou jsem viděl u jiného discgolfu – napsat čísla na koše a dát do košů šipky k dalším košům. Pro bludimilky je to pak zvládnutelnější .
Jestli chcete být při té nové závislosti nezávislí , kupte si vlastní disky (třeba na Alze, ale je spoustu možností), protože třeba zrovna tady pod Lovošem si bez svého vybavení nezahrajete.
Lesopark Osmička má ještě výhodu v tom, že je tu hřiště s křeslovou houpačkou, Labe (dá se tam vlézt ) a přístav se zajímavými lodními spoji .
O krtkovi se pořád mluví. Teď o něm byl i natočen film. Ale pořád ne a ne ho zahubit. Je tak oblíbený, že se teď dokonce ještě rozšířil o další fajn část.
V Krtkově světě totiž ke klasickým venkovním částem a vnitřnímu hřišti, přibyl je další venkovní výběh s orlím jevištěm, ponorkou a týpí lesem.
Copak asi vymyslí příště? Motokáry, lyžování, kolotoče, paví slet… to už tu je. Tak uvidíme .
Nechte doma kočárek, odrážedlo, kolo… Vezměte si nohy a dobrodružnou náladu . Ten terén ke Skryjským jezírkům je všechno, jen ne asfalt. A co teprve, když se rozhodnete jít ještě dál po turistické značce .
Můžete si vybrat ze dvou možností – buď jít vodou (brodit potok), nebo lézt po skalkách. Ale pozor, nezastavovat, ať z vás není komáří sváča. Opravdová divočina .
Jak už jsem psal, maminky mi psaly, jestli nevím o hracích místech v Plzni. Nedalo mi to a přemluvil jsem maminku k průzkumné tour. Tady na tomhle místě jsme asi hodinu hledali prolézací totem, který jsem viděl někde na fotkách. Ale už tu není, někdo ho bohužel zničil.
Našel jsem alespoň hezkou klouzačku a v nedalekém sousedství fakt zvláštní moderní prolejzačku pro puboše, u které je i kryté pódium, kde zrovna zkoušel sbor na koncert (a byla to paráda). Třeba budete mít taky kliku .
Maminka už si zažila svoje . Ségry dodneška vyprávějí, jak se jí na tobogánu srolovaly plavky, a místní pánové měli o zábavu postaráno, nebo jak vyšla ze sprch do šaten – jenže ty šatny byly společné . To jsem ale ještě nebyl na světě a tak to znám jen z doslechu.
Teď ale speciální situaci podstoupila vědomě, aby mi udělala radost. Šli jsme okruh Martinská stěna – nejdřív jsme se šli podívat na bludiště (je ve svahu, nedoporučuji lézt do bunkrů a hledat ho tam ), na srdíčko, pak jsem kouknul do křoví-bludiště (to byl komáří fofr), hezky jsme šli přes mostky a na závěr jsme si nechali to nejlepší – klouzačku, trampošku a chytré WC (kdybychom to šli obráceně, nikam bychom nešli, skončilo by to klouzačkou, jasný, že jo? ).
No a na té klouzačce mi to nejezdilo. Ani když jsem nadzvedl nohy, zadek… nic moc. A tady přišel maminky hrdinský okamžik. Půjčila mi svoje kraťasy a zůstala tam stát v kalhotkách. Trochu blbý bylo, že já jí je nechtěl vrátit a k hřišti se blížili tatínkové s dětmi…
Co z toho vyplývá? Vezměte si s sebou něco na ježdění. A hezké kalhotky si neberte jen k doktorovi a na rande .
Tohle nebyl můj den. Pořád jsem se odněkud nemohl dostat a visel jsem ve vzduchu jako chromý šimpanz. Navíc já ty situace vážně neumím řešit a jsem strašně protivný. Ale dobrý, dolů jsem se dostal, hasiči přijet nemuseli .
Poblíž majáku je místo, které vypadá lákavě. Pumpa! Vodní kolo! Vodní hřiště. Jenže ta voda… Je to trochu cítit i po čuchu, ale stačí to vidět. Když už jsem poslechl maminku, že do toho nemám lézt, tak si asi umíte představit, jak to vypadalo.
Lepší už to bylo na klouzačkách. Mají tam dokonce takovou tu pro víc lidí. A taky bufáč, pro víc lidí .
Pozor, pozor, důležité hlášení! V Kolíně je kuličkové hřiště, kde můžete i slavit – třeba narozky . Když si zapomenete kuličky, vůbec to nevadí, protože se tu dají koupit z takového přístroje na penízky. Je tu i záchod a tekoucí voda , občas i otevřené občerstvení.
Nezapomeňte si vzít s sebou I) něco na hlavu (smaží to tu), II) krém (smaží to tu ), III) větev, nebo něco jiného tenkého pevného dlouhého na vystrkování kuliček z tunelů . Konec hlášení .
Maminka sem jezdila za bratrancem na vojnu. Někdo si, když se řekne Bory, vybaví vězení. Já začnu zpívat hymnu, ačkoliv když jsem tu visel na lezecké stěně a požární tyči jako ultra chorobák, tak mi moc do zpěvu nebylo a vojensky jsem taky zrovna nevypadal .
P. S.: U silnice vedle hřiště stojí strašně zajímavý dům .
U Chrudimi na Čertově skalce před časem postavili rozhlednu Báru. Přišel velký vítr a Báru shodil. Místní to nevzdali a postavili Báru II. A aby jí mezi čerty nebylo smutno, postavili jí tam i 3D bludiště, takže jí (a na ni) tam teď běhá spoustu trpaslíků. Taky má hezký výhled na rodiče, jak se občerstvují a chodí na záchodky .
Kam už bohužel nedohlédne, protože je to v lese pod kopcem, je singletrail a pumptrack. Singletrail se krásně vine lesem a pumptrack ho hezky doplňuje . Přímo u nich u lesa můžete zaparkovat, vyndat , a hurá na to .
Tohle místo je úplná pohádková záhada. Když jsem si hledal v mapě na internetu, kde tu chaloupku na kuří nožce najdu, poslala mě navigace do Relax parku v Hynčicích pod Sušinou. Jeli jsme, jeli jsme, jeli jsme… bylo to extra dobrodružné . A pak navigace zahlásila – jste v cíli. Jenže kde nic, tu nic…
Tak jsem obcházel místní a ptal se, jestli jsou místní a jestli vědí, kde bych ji našel. Nakonec mi řekli, že když půjdu do kopce nahoru, tak to po pravé straně u bílého zábradlí najdu, ale že je to tam zarostlé.
Bílé zábradlí tam nebylo, zarostlé to taky nebylo, byla tam cesta mezi dvěma domky, která vedla k jezírku s rampou, schůdky a vorem. A nad ním se tyčila ta chaloupka. Měla rozbité dva schody a buď jí chybělo kus zábradlí, nebo byla vymyšlená zároveň jako skokanský můstek (těžko říct ), ale byla opravdu pohádková a opravdová .
Tak jen pozor, ať při vaření lektvarů nedobrovolně nezahučíte do jezírka – radši k jezírku čelem a chaloupce zády .
Na čem všem už jste jezdili na vleku? Na lyžích? Na snowbordu? Na tubingu? A na čem všem už jste jezdili z kopce? Na kole? Na sáňkách? Na bobech? A čím jste řídili? Měli jste ruce na řídítkách?
Tak teď to můžete zkusit trochu jinak – na vleku nahoru i cestou dolů na horské káře – a pozor, na řídítkách budete mít NOHY!
Engiii, Jackuuu, Kostičko, Pumo, Bibine, Milado, Burgře 2, 3 (1 už není… )… Bude se mi po vás stýskat. Jste super, stejně jako paní domácí, která má všude všechno neuvěřitelně vyšušňané, a dokonce chodí na statku v bílých kalhotách jak z reklamy na prací prášek . Zapomněl jsem se jí zeptat, v čem pere, protože to všechno i uuužasně vonííí. A ta domácí bublanina!
Ale mega hustý je, že jsem si s panem domácím vyzkoušel dojit krávu. Živou! Velkou! Taky čistou . Měl jsem v ruce struky a z toho mléka jsem pak vyrobil korbáčiky a halloumi sýr. Neskutečný! Úplně sci-fi snídaně . Mléko, které jsem podojil, z toho a ze sesbíraných domácích vajec palačinky, máslo (taky sám s robotem)… Ještě kdybychom se Enjii, Jack a já naučili na přivolání vrátit a přestat něco vytvářet, a bylo by to všechno až moc dokonalý .
P. S.: Kozy už tu nehledejte, nahradila je Milada a Burgři.
Pro někoho nehorázný Disneyland, kam by ani nepáchl , pro někoho hustá inženýřina, pro někoho… (doplňte si sami ). Jako jo, levný to není, nebudeme si lhát do kapsy . Ale pestrý to tu je.
Těžko říct, o čem budu vyprávět babičkám a tatínkovi déle. Jestli o mostě v oblacích, kvůli kterému tatínek nemohl jet, protože by při prvním zhoupnutí mostu utekl . Nebo o mamutí horské dráze, na které jsem maminku musel usměrňovat, protože jela jako za mlada .
Možná to ale vyhraje mamut v dětském světě, protože ty jeho chlupy i ocas jsou fakt famózní. Můžete si vybrat, kterou nohou do něj vlezete. Ven se pak sklouznete chobotem . Chtěl bych na všechno znovu, ale znáte to…
Někdy se může stát, že člověk chce něco zažít, nasát atmosféru místa a myšlenky, ale nemá na to (důvod si doplňte sami ) zvládnout to celé. Znáte to?
Moc jsem si přál jít taky Stezku Českem, alespoň kousíček prozatím. Nějaké pěkné přírodní místo s divokou atmosférou. Tak maminka vymyslela řešení, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Třeba vám to taky udělá radost.
Dojeli jsme k Psychiatrické nemocnici v Bílé Vodě (je tam zastávka autobusu – zatím si nás tam nenechali ) v Rychlebských horách – ve slezské části Stezky. A tam jsme se vydali po červené turistické značce. Délku trasy si můžete upravit podle svých možností. Třeba dojít na rozhlednu Borůvková hora a zpět.
Největší nouzovka je dojít na rozcestí červené turistické značky a cyklostezky a jít zpět do Vody po cyklostezce. Naťapete 10 kilometrů, půjdete tam i zpět jinudy, půjdete kolem obory a možná uvidíte i jeleny . Tak Stezce a horám zdar .