Víte, kde je úplně fuk, jestli prší? V tajuplném a šikovném Anníně . Je tu kostel Mouřenec z pohádky Anděl Páně, kam se dá jít v sobotu na prohlídku. Taky tradiční sklárna, ale nejhustější je brusírna Rajský dvůr, kde když budete hodní, uvidíte, jak se mistři trefí bruskou dvakrát, třikrát, čtyřikrát, pětkrát na stejné místo a dělají třeba hvězdičky .
A na závěr? Kašperskohorská kavárna u Táni, kde mají i pražírnu a tuuuuze to tu vonííí .
➡️ Místo: Annín, obec Dlouhá Ves, okres Klatovy. Kraj: Plzeňský
Kdyby horníci v Oslavanech vyfárali z dolů, nestíhali by se divit. V Permoniu jsme místo hornických trpaslíků my trpaslíci. Do hornického bludiště sjíždíme na klouzačce, v čarovném jezírku pouštíme mraky míčků a na jiné vodě zase jezdíme na vorech, nebo nad ní lezeme na lanech skrz sopku .
Do dolu nás sveze hooodně strašidelný hluboký klepavý výtah a nahoru na věž mezi oběšence zase výtah prosklený. Tunelem do podzemí věže se jede i pro poslední úkol k soutěži, kterou si můžete přikoupit ke vstupence a dostat pak medaili. Dobrý je, že je tady úplně jedno, jestli je, nebo není vedýrko, je to tu osvěžující .
Chtěl jsem se jít podívat na Riegrovu stezku. Měl jsem 3 možnosti. Ujít ji (3,5 km), dojít na vlak a zkoušet se trefit, jestli pojede (jezdí jednou za uherák). Ale to je se mnou skoro neproveditelné. Druhá možnost byla jít tam a zpět stejnou cestou (7 km), ale to bych po cestě zpět už asi zlobil.
Třetí verze byla dojít na Riegrovu stezku po Kamenického stezce a použít zkratku (8,7 km). To jsem ještě nevěděl, že druhá část zkratky je ze srázu dolů a že tam pro trpaslíky s rodiči létá minimálně 5krát ročně vrtulník . Tu zkratku ze zkratky jsme naštěstí nenašli, ale tím pádem jsme ušli nedobrovolně ten mega okruh.
A povím vám… Nejen že je Kamenického stezka strašně těžká a zkratka zkratky temná bahnitá a strašidelná, ale taky ji zapomněli projít jako babička s křovinořezem, takže je to štípací peklo. Jako fakt nedoporučuji . Zato Riegrovku fakt doporučuji, to je chrochtačka .
P. S.: Na protějším břehu jsou řetězy pro skálolezce.
Maminka se pokouší ze mě udělat chlapa do nepohody, a tak mě vzala pod stan. Nakonec to dalo víc zabrat mamince než mně, moc se mi to líbilo. Koukal jsem při čištění zubů na oooobrovskou vodní plochu a okukoval tu spoustu atrakcí – tolik nápadů do každého počasí pro nás kluky a holky jsem ještě na jednom místě neviděl (bobovka, Hopsarium, stezka v korunách stromů, bogán, aquapark, Království lesa, lanovka…).
Myslí tu taky na kolo a koloběžku, převážel jsem se i s auty přívozem a viděl strašně dobře jinak vypadající zákusky v cukrárně. Ale prý jsme nebyli u moře, ani to nebyl Disneyland, jak jsem si myslel, ale LIPNO u nás (https://www.lipno.info/zazitky.html).
Je to tady všude ohromně vyňuňané, potkáte tu spoustu trpaslíků z Německa, Rakouska a tak. Moc dobře se napapáte (třeba v restauraci Sen v Černé v Pošumaví), ale připravte se na to, že peněženky nebudou chtít z kapsy a budou občas flustrované, nebo jak se tomu říká.
I když jsme spinkali v kempu za dobrou cenu, kde se mamince navíc líbilo, že je sprcha na čip, a nemusí házet mince do automatu, zatímco já se vztekám ve sprše, je to tu penízkový hukot.
Ach jo… Chtěl jsem vám napsat o tom, jak jsem měl stažený zadek, když nás tatínek vzal na procházku po rovince (4,5kilometrový okruh, tu „rovinku“ vidíte na fotkách) do Kokořínského dolu.
Bylo to velké dobrodružství, na které zásadně nedoporučuji vyrážet po dešti či za deště, tahat tam hračky, cokoli, co má kola, ani trpaslíky v krosně. A chce to dobré boty.
Jenže… To, jaký jsem měl respekt na trase, se vůbec nedá srovnat s husí kůží a ošklivým vnitřním pocitem, naštváním, smutkem atp., který máme všichni doma už tři roky (od 24. února 2022). Je to fakt strašný.
Dneska mám pro vás trošku něco z jiného soudku, teda spíš kotle, nebo chladicí věže :-). Byl jsem se mrknout z nejvyšší rozhledny v naší zemi na uhelné elektrárně Ledvice. Nahoru vede prý víc než 700 schodů (ale mě odvezli minutovým výtahem do 24. patra, což je prý asi jako do 42. patra v mrakodrapu), jak stoupá k nebi pára.
V přízemí vám na začátku prohlídky, která je od úterý do soboty několikrát denně (trpaslíci mohou od šesti let), pustí moc hezký film ve 3D o tom, kde se vzalo uhlí a tak. A v suterénu je chytrá herna. Mám dobrou zprávu, vše to je zdarma.
A pokud po vás bude chtít maminka „vzdušnou hodinu“, stačí popojet o kousek dál a vyšlápnout si sopečný kopec Bořeň. Je to hustý výšlap (fakt nedoporučuji kočárky, odrážedla a podobně) s odměnovým výhledem nejen do kraje, ale i na tu elektrárnu, kde jste před chvílí byli na prohlídce.
Tak vám nevím, jestli do Krtkova světa chodí rodiče kvůli nám trpaslíkům, nebo spíš kvůli sobě. Tolik šťastných tatínků na trampolíně, aby pohledal. I na několikanásobné klouzačce s námi závodili a šlapali na motokárách :-).
Maminka zase ocenila, že tady nemusí nikoho mazat krémem na opalování (nemá ráda umatlané ruce), protože atrakce jsou schované hezky ve stínu vysokých stromečků. Taky tu mají houpací lehárium, a dokonce jsou tak dobře zavěšené, že i když si maminka lehla do sítě, houpala se ve vzduchu a neryla zadkem o zem jako u nás doma.
Nejdřív rozcvičku – závod s panem pávem a snídani s kozami, pak v nové části (první patro nad původní restaurací a zašívárna v podkroví – pst, tajemství, nelezte mi tam 🙂 ) průlez ptačím tunelem, trochu kamzičího šplhání po stěnách a nakloněných rovinách a nakonec pavoučí život v síti.
Jen to papání tady pro trpaslíky moc není. Samý polotovar, smažené věci a dorty na plastovém nádobí. To mě trošku mrzelo, ale alespoň vývar s nudličkami jsem ulovil.
Jsem prý opravdu maminčin, nevyměnili mě v porodnici . Taky na horské dráze ječím a úplně nejvíc nejvíc nejvíc se mi líbí. Dokonce tak moc, že když jsem si v Legolandu vystál frontu 28 minut na jednu jízdu (mimo víkend, fakt očistec, zvlášť pro někoho, kdo nepostojí jako já ), chtěl jsem znovu znovu znovu.
Jenže to bych ani za celý den nestihl vyzkoušet všechny atrakce , a to mi zase nedovolila moje zvědavost. Fakt tu dost přísně kontrolují výšku, obzvlášť hraničních 110 cm. Ale to už naštěstí nějaký ten pátek mám, a tak jsem na většinu drah s maminkou mohl, na některé dokonce už i sám. Posílali jsme babičce videa a užívali si tradiční odpověď „tam nejedeš, viď že ne, na to bych nevlezla“ . A já volal: „Maminko, to si vypijeeeeeš.“
Zaplatíte jedno vstupné , a pak můžete na vodní dráhu, 3 horské, pirátskou stříkací střílečku, (pokud umíte německy a je vám víc než sedm) na 45minutový výcvik do autoškoly, do vláčku, na koně, safari, balóny, Duplo svět s vodním světem pro mini trpaslíky… Limonáda tu stojí přibližně 3 eura, ale ani tak moc neutratíte, protože nemáte kdy jít nakupovat , pokud jste ve víru dění .
Kdyby se vám nechtělo tam a zpět do Legolandu řídit, můžete se tam přes noc vydat například s CK České Kormidlo.
Trošku jsem se projel za českými humny, abych nasál letní atmošku těch krásně voňavých nejkratších nocí a možná vás malilinko inspiroval, kde se dá na cestách vyběhat takový labrador, jako jsem já . Bude inspiroška Made in Drážďany, Berlín, Svinoústí a Kolobřeh. Možná už tušíte, tak hurá na to .
Na Oskarhausen u Drážďan to chce japonským způsobem alespoň 4 hodiny, obzvlášť za hezkého počasí, když kromě vnitřní iluze, všudypřítomných barevných legrácek, kouzelného světa jako z Karlíka i dílniček chcete bez breku stihnout i všechny venkovní blázniviny (plus taky blázniviny ještě vůbec před vchodem ).
Pro nás trpaslíky se jednoznačně vyplatí plná vstupenka – kouzelný pásek na ruku, který vás pustí skoro všude (kromě blbostí na mince). Pro čekající tatínky kouzelný náramek netřeba.
Pokud se nekamarádíte s cukrem, pozor, je všude, kam se podíváš . Pokud se nekamarádíte s „gadžets“ aneb ptákovinami všeho druhu, zakryjte si oči u východu a nějak odejděte. Maminka to neustála a mám Oskárka (polštář) – že neuhodnete, po kom se jmenuje? .
Tak jsem na tom Buchlově pořád a pořád rozmýšlal, co že se to stane večer té Kačence, že bude začepená… Nu, to zatím stále nevím, ale co už vím, že kdybyste toužili po super přírodní zašívárně s úžasně čistým výhledem i zastávkou na mňamku do pupíku, vydejte se o víkendu sem do podhradí nejlíp třeba ve dvě odpoledne (hrad má do tří a zatím ještě jen v sobotu a v neděli).
Hezky se nafutrujete v Bistru Na Rybníku, prohlédnete si hrad, a když se to tu vylidní, můžete si užít tu přírodu . Třeba při tříkilometrové tak trochu okružní procházce – přes Barboru do Čertova sedla a cestou po vrstevnici Cyrilometodějskou stezkou zase zpátky.
Jako úplně bych s sebou netahal žádná vozítka, zvlášť úsek Barbora-Čert je dobrodrůžo, ale pro hafa je to úžo . A jestli si ten výhled chcete užít déle, tak to jde. Můžete přespat třeba v Penzionu Buchlovský dvůr.
Pak byste tím pádem mohli do nohou přidat ještě jednu 7kilometrovou okružní túřičku (Hradiště Kliment-Kazatelna-Cimburk) a sbírat turistické značky – je fakt legrační, když tatínek běží do kopečka .
➡️ Místo: Buchlov, okres: Uherské Hradiště, kraj: Zlínský
Rychle, rychle… Jestli ještě můžete změnit plány na víkend, tak je změňte, protože tohle za to fakt stojí . Jmenuje se to Outdoor Resort Březová
Ale pozor, a to hned třikrát.
1) Je to fakt výlet , strávíte dost času na cestě skoro odevšad, ale díky tomu si důůůkladně zahrajete třeba slovní kopanou .
2) Vyrazte brzy, ať máte na hraní alespoň 5 hodin a nedopadnete jako já (musím jet znovu, abych si to doužil ).
3) Bez školy v přírodě nebo táboru se sem dostanete fakt jen výjimečně a jen s rezervací – a ten moment právě teď o víkendu nastává – takže šup šup, třeba se uvidíme ).
Klidně přibalte i puboše, je tu pro ně práce – hlavně ten seskok z věže by jim nemusel připadat jako těžká zívačka .
Jsou tu i bubu místa, babičky z toho byly dost pohoršené, kam že jsem to vlezl . Taky se občas budete muset ohnout, protáhnout a zout si boty , tak s tím počítejte . A když bude ještě teplo, přibalte klidně i plavky nebo něco na převlečení do sucha – třeba pro případ, kdy vás kostlivec poleje vodou .
Pecku v Herní krajině Pecka zažijete buď, když sem vylezete po svých ze Sněžky či Velké Úpy, nebo vyjedete z Velké Úpy sedačkovou houpací lanovkou. Vstup je zdarma a vůbec se nedivím, že se to jmenuje Pecka . Úplně jsem se tu „utavil“. Je tam i restaurace , kdybyste potřebovali něco do pupíku.
Ňuf ťuf buf bing bing hop . Ne, nezbláznil jsem se ještě, jen jsem zajel do hlubokého lesa a místo Perníkové chaloupky našel parkoviště, super síťové a prolézací giga hřiště slušně vysoko nad zemí, kafíčko a papání obložené ve dřevě, naučnou stezku mezi stromy, paintball (maminka ráda střílí tatínkovi červené a žluté dírky do zadku ) a rytířské hradiště .
Zábava u rytířů je zdarma, vzrůšo nad zemí si můžete koupit buď jako jeden vstup, zelená šipka vás jednou pustí, nebo si pak koupíte druhý vstup, a už můžete jet na bogánu kolikrát chcete (ale můžete si koupit i rovnou permici na celý dlouhý čas ).
Myslel jsem si, že budu pouštět draka, ale venku to tak fouká, že místo draka pouštím na vodítku chlupatou ségru 🙂
V Jeseníkách na Novoveském vrchu můžete pozorovat přímo z rozhledny, jak podzimní vítr prohání ve vzduchu barevné listí, je tu i super hřiště, a hlavně – pohádkové zápecní místo na nafutrování pupíku – Penzion Na Vyhlídce.
Taková vsuvka. Třeba pro případ, že byste o prázdninách po cestě na Šumavu nebo do Kašperek potřebovali kakat/čůrat/vyvenčit hafa nebo jen na chvíli pausnout „už tam budem“ /hlad /žízeň… To my přece moc dobře umíme 🙂
Ve Vodňanech je ani ne dva centimetry dlouhý okruh v lese u rybníka vedle rybářské školy (boží téma) Stezka v Zátiší. Nebrat odrážedla, ani kolo bych sem netahal… Jinak bude pro změnu na řadě „bolí nohy“ 🙂
Prostě houbičková rozpustilá pauza procházka. Není to možná žádná pecka, jako třeba Herní Krajina Pecka, ale jako záchranný bod to mamince posloužilo.
Trpaslíci, kdybyste zatoužili po přírodě, pořádně si dát do těla, ale i se tou nádherou kochat, když je počasí tak akorát na to zalézt do domečku, něco jsem našel . OREA Horal!
Říkám mu gigant. Je to fakt hustá stavba, neskutečně umístěná, před třemi lety ji uvnitř dali do pucu. Skoro celé tři dny, co jsem tu byl, pršelo a pršelo, provazy visely z , a mně to vůbec nevadilo. Mají tu dvě boží herny (i s bogánem), 3 druhy bazénů (ze dvou jsem pozoroval odvážné panáčky na černé sjezdovce ), útulnou knihovnu, a ráno a večer jsem taky skoro nevěděl, co jím, jak jsem zíral přilepený u okna na tu nádheru.
Prodávají tu milé plyšáky, vyžebral jsem si veverku , a když mi pan číšník ukazoval, kde najdu , zeptal se mě, jestli ještě někdy přijedu. A vypadá to, že možná ano, aniž by nás to zruinovalo, protože maminka si všimla, že když najedete přímo na stránky https://www.orearesorthoral.cz/ a podíváte se do kalendáře mimo hlavní sezónu alespoň týden před příjezdem, dají se najít dny se zeleným lístkem, a to pak stojí noc s polopenzí a wellness pro dospěláka i 1329 Kč (v roce 2022), a my malí do 6 let to máme zdarma .
P. S.: Paní pokojská mi moc hezky ustlala a ve skříni jsem našel pantofle a župan k bazénu i pro mě .
Jak jsem slíbil, tak plním . Psal jsem, že až bude fakt čupr jupr ďupr póčo, ukážu vám místo, kam když v takovém póču jdete, vychutnáte si ještě víc původní život lidí, co to museli zvládat, aby přežili, normálně. Tak póčo dorazilo, můžeme jít na to .
Hledal jsem tu modrou turistickou značku asi půl hodiny. Dělal jsem si legraci z chlupaté ségry, že by se v takovém počasí plazila podél stěny domu s vražedným výrazem, jestli si z ní dělám legraci. Počasí, že psa by nevyhnal. Lilo, stěrače to nebraly. Mohli jsme stát na dálničním odpočívadle, nebo být součástí bouračky, tak jsme šli radši po modré do pravěku. Crčela z nás voda, trasa vedla přes elektrický ohradník, tak mi maminka musela půjčit svůj odemčený mobil, abych mohl zasahovat, kdyby ji při přelézání trefilo.
Šli jsme divokou trávou, tekla voda, mloci měli radost… a najednou šipka. Našli jsme ji – pravěkou vesničku. S živými slepicemi, krávou, rozestavěnou stavbou i spoustou malých domků. S lodí na rybníčku, se studánkami… Neviděl jsem tam nikde žádný klučičí pokojíček. Autíčka, lego, nic. Žádná elektřina, obchod, mobil, televize, počítač, topení/kamna, lednička, sporák… Jak to jako zvládli? Jak to že jsme nevymřeli? Kde brali sílu ke každému novému dnu, k boji o přežití? Z čeho se radovali a proč se snažili být na světě? I za světla v létě v dešti hustý. V zimě potmě? .
Sice by se to víc hodilo jako dušičkový výlet, ale to už budou mít zavřeno… Takže jestli to chcete ještě letos stihnout, tak odvolit a ujíždět – vypadá to, že zítra od 13 do 16 hodin je letošní poslední huuu . Žádná rezervace není potřeba. A vstupné je dobrovolné – do kasičky na opravy. Najdete ďábla na fotce? Skrývám se v detailu .
P. S.: Duchařinu můžete upgradovat výšlapem na Vladaře – kopec s hradištěm (poblíž Chyše) a zastávkou na novém vymazleném doslova herním hřišti v Podbořanech u potoka a viaduktu.
P. S. 2:Kočárky a kola z mnoha důvodů nedoporučuji brát na vrch Vladař
Už jste ji byli vyzkoušet? Myslím na ni od Velikonoc, ale až teď jsem to dotáhl. I když to bylo zase jako vždycky. Došel jsem s maminkou k nové rozhledně na Závisti u Zbraslavi, udělal tóčo, vylezl nahoru, nenechal nikoho z rodiny ani rozhlédnout a zase běžel dolů.
Na parkovišti , o kterém si tatínek myslel, že je to parkoviště, dostal pokutu, protože jak nám policie vysvětlila, nebylo to parkoviště. Byl to dokonce zákaz vjezdu. Autíčko musíte zaparkovat ve vesnici a ujít o kus víc.
Dobrá zpráva je, že sem můžete vzít kolo , kočárek i odrážedlo. Jen na to tu moc není, řekl bych. A pak hurá na Zbraslav do Barabizny. To je neskutečný bizár. Nejen pro oko, aj pro pupík. Akorát pozor, k víkendu a večer to chce rezervaci.
➡️ Místo: Rozhledna Závist u obce Dolní Břežany (kraj: Středočeský), Barabizna: Praha-Zbraslav
Že se Hliník odstěhoval do Humpolce, to už jsem někde slyšel. A víte, že tam mají také park Stromovka a v něm nejlepší stavebnici ze dřeva covidového roku 2020? Potřeboval jsem zastávku na cestě za dobrodrůžem (někdy vám povyprávím), a našel tohle. Prý je poblíž i dobrá kavárna (to si povídali ptáci na stromě). Tak zatím pa.