Taková sváteční rychlovka . Trochu jsem teď propadl přírodě (možná jste si všimli ) a sázení – zeleniny a kytek, ne na vítězství . Zkouším rajčátka , okurky , papriku , ředkvičky, jarní cibulku. Trochu jsem se pomátl a zkouším ještě sukulenty (ale asi jsem to s tím suchem „trochu“ přehnal), jedličku, mangold a ještě něco, co už jsem zapomněl .
Kdybyste se chtěli podívat, jak sázejí jiní, inspirovat se, kouknout na zvířátka a projít se bez peněz v zeleni, našel jsem tohle žijící místo:
Dneska jsem si dal pořádně do těla. Asi 10 kilometrů z kopce do kopce. Nejdřív jsem strašně prudil, ale pak jsem se nějak pochlapil a vyšlapal to bez elektrokola i bez přehazovaček. Snad to můj zadek ocení .
Jel jsem na kole okruh Hrubá Skála zámek – Doubravice – hrad Valdštejn – Hrubá Skála (ještěže ne obráceně, to by bylo šílený ) a pak si dal ještě hodinu šílenství v super Mlýně v Sedmihorkách. Celé to bylo úplně boží, ale zítra se asi nehnu .
P. S.: Kdybyste hledali jako já značení cyklostezek, jsou to ty barevné proužky v oranžových čárách.
P. S.3: Dobrodružství za pár korun – přespat v kempu v normálním autě . Jen si nezapomeňte stříkačku na komáry, je jich tu strašně moc. A nelekněte se, kdybyste šli náhodou včas spát – autíčka do kempu najíždějí i v deset večer, takže občas při spaní přiletí světelná šou…
P. S.4: Herna je otevřená do oběda a pak po obědě. Takže na celý den potřebujete dvě vstupenky . Mají tam super mega vysokou prolejzku, ale když je konec otvíračky, nemáte to jak jinak zjistit, než že vás rodiče sundají dolů . Úplně úkol pro hasiče .
P. S.5: UDĚLEJTE SI VŽDY DO HERNY REZERVACI! Tolik lidí na jednom místě jsem už hodně dlouho neviděl. Může se vám stát, že vás tam pro veliký zájem nepustí. A pak je to hodně hodně smutný…
Viděli jste někdy film Jurský park? Já si jako v něm připadal . Doba koronavirová totiž dobu pokoronavirovou obohatila několika novinkami, a jednou z nich je projížďka po safari vaším autíčkem . Musel jsem mu teda koupit vlastní vstupenku (levná legrace to není, to je pravda), ale pak už jsem byl v takovém úžasu, že jsem málem vypadl z auta (vlál jsem z okýnka, abych dobře viděl ).
Jediné, kde jsem musel „zalézt“, bylo lví safari. Tam musíte mít vše zavřené a zamčené, aby si vás nedali ke sváče. Projíždí se dvojitými vraty a je to obrovsky dobrodružný pocit. Babička se teda hlavně bála, aby si na mně nesmlsla žirafa, ale vysvětlil jsem jí, že ty trpaslíky nejedí, a na uklidněnou jsem jí při zpáteční cestě koupil v Miletíně tamější vyhlášené perníčky .
P. S.: Pokud taky neposedíte, jako já, a rodiče vás potřebují udržet v klidu (například po očkování), vřele doporučuji .
Co byste řekli na kombinaci: procházka v přírodě (můžete i zahučet do a najít ), exotické zvířátko , boží hřiště, restaurace, skály, vyhlídkový vláček a rozhledna vhodná i pro nás trpaslíky .
Je libo zavřít se na 50 minut do ledničky? Vychladit se jako na 8,8 stupně a v případě nehody (pádu do jezírka) se cítit jako po ztroskotání Titaniku (voda v jeskyni 7 stupňů :))? Pak vyražte na exkurzi do Bozkovské dolomitové jeskyně.
P. S.: Děti do 3 let neplatí, ale nesmíte být „Mistr ochmat“ jako já, to by se pak rodiče také nemuseli doplatit . Doporučuji koupit vstupenky online, o prohlídky je velký zájem. A počítejte časově s tím, že parkoviště je cca 600 metrů od pokladen.
Bludiště, kde si posílíte zadnici, kondici, plíce a zažijete dobrodrůžo. To je Skalní bludiště na kopci Ostaš. Vážně nedoporučuji brát si s sebou odrážedla, hračky, krosnu… Budete potřebovat obě ručičky a co nejméně věcí, abyste byli skladní a ohební .
Skalní okruh jsem ušel bez problémů za dopoledne a na konci trasy, která je jednosměrná, si můžete dát u menšího občerstvení zasloužené papání.
➡️ Místo: kopec Ostaš u Police nad Metují, okres Náchod, Královéhradecký kraj
Jednou zrána za svítání vzbudilo mě maminky lkání: „Snad bys, hochu, nechtěl spát, pojedeme na Křivoklát .“
Pomyslel jsem si, co tam asi tak budeme páchat, když mě na hrad rodiče stejně nevezmou, protože takové pojistné krytí asi nemáme. A hle, na Křivoklátě na nás trpaslíky myslí obzvlášť hodně a moc moc pěkně. Mají tady naučnou geologickou a houbařskou stezku, ale hlavně 4 boží hřiště – a vše zadarmo.
Zaparkujete u lesa a nejdříve můžete jít procházkou k prostředku obce, kde je dřevěný prolejzací Křivoklát (1) s výhledem na pravý Křivoklát . Pak se můžete vrátit na parkoviště, vejít do voňavého lesa a zhoupnout se na čtyřech druzích houpaček (2), sklouznout na svahové klouzačce (3) a vyblbnout na pěkné velké prolejzačce (4) .
Mezi všemi stanovišti můžete přejíždět s kočárkem, na kole, když je sucho, možná i odrážedlo by to zvládlo .
➡️ Místo: hřiště 1, hřiště 2 a další u obce Křivoklát, okres Rakovník, Středočeský kraj
Potřeboval jsem si doplnit vzdělání . Moc nestíhám večerníčky, protože jsem neposedný, takže jsem si myslel, že Rumcajs je Cipísek a Cipísek je Rumcajs. Teda Rumcajse si popravdě moc nepamatuji vůbec. Chytám se jen u Manky, protože mi připomíná maminku .
Jel jsem tedy do Ševcovny (mimochodem za týden zase zahájí sezónu, nebo jak se tomu říká ), abych tomu přišel na kloub. Jenže tam jsem zjistil, že ten vousatý tatík prý naštval knížepána Brundibára kvůli jeho noze – asi mu řekl, že mu smrdí, nebo nevím. A ten mu zavřel tu Ševcovnu (ale teď zase funguje?) a vyhodil ho do lesa . Tak jsem šel do lesa. Řepíkovec? Řáholec? Řásnovec? Ach jo, nevím, už zase.
No tak jsem šel po modré do lesa (z Prachova/okraj směrem na Bradu), počítal jsem barevné značky a dával pozor na maminku, aby neupadla. A našel jsem jeskyni. S postelí. S hračkami. A strašidelnými panáky. Tady ten chudák prý bydlel, když ho vyhodili. Děsný. Ale alespoň na ně nepršelo a měli hezký výhled.
Zpátky jsme šli po zeleném nátěru, aby byla změna. A to teda byla změna. Cestou tam jsme řešili jen bláto a louže, zpátky byl výcvikový masakr. Skála, skála, skála, sešup, skála. Ale ta panoramata! Fakt dobrodrůžo. Ušli jsme asi 3 kilometry, ale ještěže jsem to kolo nechal doma, to by bylo peklo . Nic s sebou, jen svačinu . Maximálně hafa , co něco vydrží. Bylo to pěkný, ale pořád nevím, o čem ta pohádka je. Budu si to fakt muset pustit. Zatím pa.
Podzimní listí… Ta vůně . To šustění. Ty barvy . Už se těším, jak se o podzimních prázdninách nechám zahrabat do nahrabané kupky . A taky se těším na tajuplný halloweenský výlet za hledáním Ďáblovovy prdele .
Když jsem byl totiž posledně U Jakuba a šel vzorně okruh strašidelným podzemím, navštívil perníkovou chaloupku i bludiště, šel a šel a šel, stejně jsem ji nenašel . Tak jsem si alespoň koupil pod rozhlednou něco do pupíku a vydal se počítat schody.
P. S.: Nezapomeňte si s sebou vzít zlaťáky, karty tu neumí hrát .
P. S.2: Terén je tu dobrý i pro kola a kočárky, jen si namastěte svaly , je to pár kiláčků a i občas dost do kopečka.
Rostou? Rostou? Houbičkyyyy🍄🟫. Původně jsem si myslel, že přijedeme pod skalní hrad Sloup, vylezu po schodech nahoru, tradičně rychle se rozhlédnu, poběžím zase dolu, ideálně někam na hřiště, pojedu zase domů a ani vám o tom nenapíšu – protože hrad, prohlídka, chodit pomalu, být potichu… nic pro trpaslíky . Jenže…
Přijeli jsme pod Sloup a maminka uviděla turistické značky… Rozhlédli jsme se a uviděli jsme na protějším kopci rozhlednu. Tam přece nešlo nejít, když byla naproti hradu, to slibovalo kochačku . A pak začala podzimní pastva. Vjemová sklizeň . Nejdřív krásné stromořadí, pak boží ulička s potůčkem, pak krásný kořenový strom a paaaak LESNÍ DIVADLO. S brutálně dobrou skalní schovkou v chodbičkách.
Pokračovali jsme dál po červené do kopce a najednou bum do nosu . Uuuuuzasna ooobrovska vůně hub. A v borůvčí spousta velkých hřibů. Jako rozhledna a výhled byly taky dobrý, ale tohle byl fakt zážitek.
Ty schody na Sloup jsme pak taky vyšli a viděli jsme i Schody Poustevníka a samotného Poustevníka, který tam má barevná sklíčka na pohled na přírodu podle ročních období. Taky tu mají chráněnou zónu pavouci a u pokladny nechtějí, abyste byli vtipní. Každopádně jsem rád, že jsem si tu při útěku ze schodů nezlomil ruku jako babičky kamarádka .
A teď mě prosím omluvte, jdu sledoval, jak se dělá smaženice a houbofleky. Co máte z hub rádi vy?
Vlezli jste někdy někomu do ucha? Foukali do nosu? Víte, že má někdo větší velikost nohy než 60? Jen teda chodí bos, protože na něj žádný švec boty nešije . Obr v Lesoparku Horka většinu času prospí, ale když mu hulákáte do ucha „ooobřeeee, vstaaaaaveeeej“, tak se vzbudí.
Nevěřil jsem tomu, provokoval ho a pokoušel, a když se vzbudil, tak jsem si málem cvrnkl do trenek a zdrhal. Naštěstí bylo kam, protože jsou tu všude jednak hlavolamové cestičky a pak taky domečky, dobrodružná hřiště i prkna, která znamenají svět . A to nejlepší na konec – vyblbnete se tu zadarmo . Tak šťastný nový rok .
6x hurá . Výlet, veeelké hřiště pro různě velké trpaslíky, rozhledna, mini zoo (lamy, pan páv, pštros atp.), lanový park, cyklo/bruslo super silnice… A jako bonus kochačka na Bezděz.
Sportovně rekreační areál Vrchbělá je u lesa , takže když bude hodně svítit , můžete se schovat do stínu (ale jsou tu i zaplachtěná posezení přímo mezi hřišťovými stanovišti).
P. S.: Poblíž areálu (cca 2,5 km) je i městské koupaliště .
Ahoj, malí světoběžníci, jak vám jde prázdninové poznávání světa? Tentokrát jsem to trochu přehnal. Neosekal jsem v Oseku svoji zvědavost, protože jsem nechtěl o nic přijít, a totálně jsem se utavil. Po parádní túře po zelené naučné stezce přes zbytky hradu Rýzmburk jsem si dal 3D bludiště, kam vás bohužel pustí za jedny peníze (70 Kč) kolikrát chcete. Můžete si tu sice koupit i parádní čerstvý obložený rohlík za pár korun, ale to zdaleka nedoplnilo můj pupík.
A tak když jsem se ještě dorazil ježděním na klouzačce do obr bazénu s výhledem na rybník u místního autokempu, už mi ani nestačila energie na to si správně objednat večeři v místní restauraci Pivovar Černý Orel. Stala se z toho totální halucinace, protože než se zjistilo, proč já nemám večeři, ale maminka má k jídlu ještě předkrm, totálně jsem dovyhladověl a zbytek si už asi dokážete představit…
Ještěže jsme s sebou měli ve stanu deskovou hru Malí světoběžníci od Tlama Games. Přišel jsem na jiné myšlenky, když jsem zkoušel rodiče z něčeho jiného než z pevných nervů .
P. S.: Stejně jsem nezvládl všechno. Ještě potřebuji vidět klášter, disk golf …
P. S. 2: Tutuuuut, kikarika, upozornění , blinkblink – příští víkend jsou tu slavnosti a noční huuuuuu prohlídka kláštera.
Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Kdybyste při těch dobrých úmyslech šli hledat do Pekelných dolů svůj nový pokojíček a tatínka Lucifera , doporučuji si s sebou vzít motorku, ať můžete udělat vrm-vrm ve skalách, suprově to tu zvučí .
Já tady tedy fakt bydlet nechci, zásadně nesouhlasím, ale vím, že to nestačí a schovávat se za maminčiny „sukně“ taky není správná cesta. Budu muset zapracovat na tom mém lumpačení (vím, říkám to pořád a pořád nic ). Ale to neznamená, že nemohu lumpačit legálně.
Tak jsem to rozjel hned v Tichém údolí (po žluté a zelené, okruh od Dolů k Dolům asi 3 kilometry, to dáte ). Jsou tam skály, jeskyně, skalní tunely, vodopádek a jiné hity a taky asi 33 turistických značek, jestli třeba taky hráváte hru, kdo kolem kolika proběhne jako první .
Pro info: Do pekla můžete vstoupit v 11, 12, 13 a 14.30, 15.30, 16.30. Prohlídky se konají, když chce za Luciferem alespoň 5 duší.
Jak zahajujete léto? Tím, že sjedete na tobogánu do studené vody, nebo pruděním rodičů na poli při trhání jahod ? Já tak nějak obojím , ale z toho druhého už máme asi tradici. Ve farmě Vraňany zaparkujete auto (nebo vystoupíte z vlaku ), necháte si odvážit košíčky, nebo si je koupíte, a jde se na pochod. Pole, kam se podíváš.
Letos se chodí úplně nejdál, ale zase teda ty jahody vypadají jako z 3D tiskárny . Pak to, co ulovíte, zaplatíte (do 3 kilogramů po 100/kg, pak 80/kg). A… Dřív to býval konec. Jelo se domů na jahodové galeje. Ale letos byla změna .
Farma Hanč má nové bistro a hřiště. Fakt pěkné, obojí. Jenže si teda neumím a ani nechci umět představit počet lidí ve frontě a u stolů o víkendu, když v týdnu kolem jedné odpoledne to tam bylo… No, asi jako v IKEA o víkendu .
Úlet, bizár, legranda … Na to mě užije . Teď už je na horách zase trochu sněhu , ale když byl ten jarní leden a zavřené sjezdovky , prozkoumali jsme Maják Járy Cimrmana. Šli jsme hustou mlhou a míjeli různá vtipná místa – Dobití Severního pólu, čapí hnízdo, Alej múz i konec Babišova. Ale maják jsme stále neviděli.
A najednou lup ho – z mlhy se vynořila rozhledna pod svahem. Přijde vám na tom něco? Zaplatili jsme penízky, prošli muzeem se lžičkou hladomorkou i poslední zachovalou podobiznou Járy Cimrmana, vylezli nahoru a viděli – mlhu. Maminka se smála, jací jsme blázni, až jí došlo, co vlastně vidí . Že to je nejlepší rozhledna do mlhy na světě. Můžete totiž odtud vidět plánovaný tunel do Liptákova, Mexiko i Mt. Everest .
P. S.: Je tu i něco na normální hraní – kuličkové dráhy (a kuličky můžete koupit taky u muzea v Majáku, nebo očesat zmrzlé šípky z vedlejších keřů ).
Ještě jeden svatý výletnický Václav mě cvrnkl do nosu. Tierpark Görlitz. Není to ani blízko, ani daleko , voní to tu podzimem, kari bratwurstem a je tu několik bazing . Stodola s kanceláří s notebookem, kuchyní, zašívárnou pro myši (živé) a tobogánem z půdy až na chodník. Tibet a taky fakt husté přemostění údolí. Potřebujete na to volné obě ruce , dobré boty a netahat nesmysly.
Jste taky někdy božani? Hodil by se vám boží chládek? A zároveň taky zážitek, po kterém budete mít božský zadek? V jednom českém výběžku máme stolovou horu, která se jmenuje vážně ultra super placatě – Božanovský Špičák .
Abyste se u jeho cedule mohli vyfotit nebo od ní šmírovat další stolové hory u sousedů, máte dvě možnosti – buď k ní vyšplhat pěšo, nebo to obelstít . V infocentru v Polici nad Metují půjčují koloběžky (i přilby ). Zavolejte si tam, zarezervujte si je (velké i malé), vyjeďte s nimi na parkoviště do Slavného a hurá na to.
Kousek po žluté, pak po hřebenovce po červené k Pánovu kříži . Tam je necháte odpočívat a obejdete si kolečko po žluté a zelené. Potkáte veverku, kočku, varana, , uděláte si božanovské selfíčko a pofrčíte s větrem o závod na kolobrndě zase dolů . Bez honičky se to dá zvládnout za 2 hodiny, včetně akce půjčovna za tři. Tak hurá .
➡️ Místo: Božanovský Špičák, Broumovské stěny (výchozí bod: parkoviště u osady Slavný), okres: Náchod, kraj: Královéhradecký
Zimní jaro? Jarní zima? Vrátí se ještě mráz , nebo už zazvonil zvonec a zimní pohádky je konec? Tak, je pravda, že se blíží ty zvláštně pojmenované prázdniny – jarní, které jsou většinu času v kalendářní zimě . A také se blíží pololetky. Nevím, jak vy, ale snažil jsem se maminku trošku připravit na situaci, když jsem jí řekl, že to na vysvědčení vidím na samé jedničky – až na to chování. To bude asi dvojka, nebo trojka. Nevíte proč nevypadala úplně nadšeně?
Je pravda, že když jdeme do některé z velkých ZOO, tak mě tam často chytá fantas. Ale v ZOO Chleby. Tam se zaměstnám krmením zvířátek i trochu vyklidním v nové jurtě a spíš mi vadí, když musíme odejít.
Viděl jsem (mají super hřiště i s houpačkou), , , . Akorát teda stejně… když se mě maminka zeptala, které zvířátko se mi líbilo nejvíc, vychrlil jsem, že auto, kolotoč a bogán. Mají tam totiž super hřiště, kterým nepohrdnou ani velcí trpaslíci.
Vítr v peněžence, teda v dnešní době už spíš asi v mobilu , že ano . Vánoce, Vánoce přicházejí, v obchodech už útočí koledy a ozdobené stromečky , tak co si takhle ještě doužít přírodní podzimní barvy , a ještě navíc zadarmo .
Nejdříve můžete výjimečně zajít vyvětrat hafa na lesní hřiště v Lesoparku Knihov. Dát si s ním závody, sklouznout se na svahové klouzačce (vezměte si s sebou pořádnou pevnou igelitku, ať vám to lépe jezdí ) i si zahrát s hafem hru „kousni mě na lanovce do zadku“. Nu a pak hurá za čistě lidskou zábavou – pump track v Levíně .