Nechte doma kočárek, odrážedlo, kolo… Vezměte si nohy a dobrodružnou náladu . Ten terén ke Skryjským jezírkům je všechno, jen ne asfalt. A co teprve, když se rozhodnete jít ještě dál po turistické značce .
Můžete si vybrat ze dvou možností – buď jít vodou (brodit potok), nebo lézt po skalkách. Ale pozor, nezastavovat, ať z vás není komáří sváča. Opravdová divočina .
U Chrudimi na Čertově skalce před časem postavili rozhlednu Báru. Přišel velký vítr a Báru shodil. Místní to nevzdali a postavili Báru II. A aby jí mezi čerty nebylo smutno, postavili jí tam i 3D bludiště, takže jí (a na ni) tam teď běhá spoustu trpaslíků. Taky má hezký výhled na rodiče, jak se občerstvují a chodí na záchodky .
Kam už bohužel nedohlédne, protože je to v lese pod kopcem, je singletrail a pumptrack. Singletrail se krásně vine lesem a pumptrack ho hezky doplňuje . Přímo u nich u lesa můžete zaparkovat, vyndat , a hurá na to .
Engiii, Jackuuu, Kostičko, Pumo, Bibine, Milado, Burgře 2, 3 (1 už není… )… Bude se mi po vás stýskat. Jste super, stejně jako paní domácí, která má všude všechno neuvěřitelně vyšušňané, a dokonce chodí na statku v bílých kalhotách jak z reklamy na prací prášek . Zapomněl jsem se jí zeptat, v čem pere, protože to všechno i uuužasně vonííí. A ta domácí bublanina!
Ale mega hustý je, že jsem si s panem domácím vyzkoušel dojit krávu. Živou! Velkou! Taky čistou . Měl jsem v ruce struky a z toho mléka jsem pak vyrobil korbáčiky a halloumi sýr. Neskutečný! Úplně sci-fi snídaně . Mléko, které jsem podojil, z toho a ze sesbíraných domácích vajec palačinky, máslo (taky sám s robotem)… Ještě kdybychom se Enjii, Jack a já naučili na přivolání vrátit a přestat něco vytvářet, a bylo by to všechno až moc dokonalý .
P. S.: Kozy už tu nehledejte, nahradila je Milada a Burgři.
Pro někoho nehorázný Disneyland, kam by ani nepáchl , pro někoho hustá inženýřina, pro někoho… (doplňte si sami ). Jako jo, levný to není, nebudeme si lhát do kapsy . Ale pestrý to tu je.
Těžko říct, o čem budu vyprávět babičkám a tatínkovi déle. Jestli o mostě v oblacích, kvůli kterému tatínek nemohl jet, protože by při prvním zhoupnutí mostu utekl . Nebo o mamutí horské dráze, na které jsem maminku musel usměrňovat, protože jela jako za mlada .
Možná to ale vyhraje mamut v dětském světě, protože ty jeho chlupy i ocas jsou fakt famózní. Můžete si vybrat, kterou nohou do něj vlezete. Ven se pak sklouznete chobotem . Chtěl bych na všechno znovu, ale znáte to…
Někdy se může stát, že člověk chce něco zažít, nasát atmosféru místa a myšlenky, ale nemá na to (důvod si doplňte sami ) zvládnout to celé. Znáte to?
Moc jsem si přál jít taky Stezku Českem, alespoň kousíček prozatím. Nějaké pěkné přírodní místo s divokou atmosférou. Tak maminka vymyslela řešení, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Třeba vám to taky udělá radost.
Dojeli jsme k Psychiatrické nemocnici v Bílé Vodě (je tam zastávka autobusu – zatím si nás tam nenechali ) v Rychlebských horách – ve slezské části Stezky. A tam jsme se vydali po červené turistické značce. Délku trasy si můžete upravit podle svých možností. Třeba dojít na rozhlednu Borůvková hora a zpět.
Největší nouzovka je dojít na rozcestí červené turistické značky a cyklostezky a jít zpět do Vody po cyklostezce. Naťapete 10 kilometrů, půjdete tam i zpět jinudy, půjdete kolem obory a možná uvidíte i jeleny . Tak Stezce a horám zdar .
Spaní pod širákem? To nezvládnu, na to mám moc sladkou krev .
Teď přišla na řadu jurta . Všude spousta vlaječek v mongolštině… a ten budíček! Dost dobrej zvuk, když se zkřížil pozdrav osla, kozy a krocana . Zkusíte to taky?
Vypadá to malé, ale je toho tu spoustu . V Mon Café v Herálci si maminky a tatínkové užijí nejen dobroty, které jim tady v místní kuchyňce uděláš, ale i neplastové boží dortíky a moc hezké opravdové chlebíčky. Mají tu oddělenou „dospělou“ část a pak tu část, kde převažujeme díky herničce my a klid na povídání se tu čekat nedá .
Tohle místo je bezva zážitek každého ročního období, ale v létě je obzvlášť fajn… Stín i voda, co dodat .
Můžete si to rozdělit do výletů na víc dnů, nebo to během odpoledne projet třeba na kole najednou. Dá se udělat i prima okruh od říčanského vlakového nádraží, kolem rybníka Jureček (první hřiště a šplouch), pak dál na kole nebo pěšky až k naučné Cestě kocoura Mikeše a kolem hájovny k hřišťátku Marvánek.
A můžete ještě pokračovat kolem zříceniny hradu po červené turistické kapce až k božímu hřišti ve stínu. Když to pak dokončíte kolem Mlýnského rybníka zpět k nádraží, je z toho super okruh .
➡️ Místo: Jureček a jiná místa v Říčanech, okres Praha-východ, Středočeský kraj
V Hořovicích na nádraží stojí stoleček a u něj sedí pánové a paní, kteří si od vás vezmou pár korun a dají vám mapku, abyste se nezabloudili. Tady na tomhle pochodu nejsou kontrolní stanoviště jako jinde, je to o důvěře .
Můžete si vybrat z víc možností. Delší vedou odjinud, než z Hořovic. Od vlaku vede pohodářská ošizená verze a 9kilometrová pořádná varianta .
Všechny cesty vedou do Srubu, kde na vás čekají odměny, diplomy, hezké hřiště i si tam můžete koupit dobroty k jídlu a k pití.
P. S.: Víte, co je myšleno tím kamenným broukem? Kdy žil a kde se dá najít?
Sliby se mají plnit, že jo . Maminky mi psaly, že by byly rády, kdybych se trochu porozhlédl po Plzeňském kraji. Tak jsem si vzal mapu a internet a koukal jsem, kam bych se kouknul. Našel jsem zprávu o novém hřišti na hrázi rybníka, hledal jsem hráz, šel jsem k hrázi, ale hřiště jsem nenašel. Asi jsem to špatně pochopil .
Ale to nevadilo, vůbec, protože jsem našel místo, kam v Plzni schovávají léto – písečnou pláž s Pivstrem, posezením a s atmosférou, že jsem si připadal jako někde… No prostě úplně jinde . Samozřejmě jsem nutně musel hned do Boleveckého rybníku zasyčet. Paráda… jen teda to hřiště tam někde čeká na objevení od vás .
A nemysleli ten super lom jako z Vinnetoua, ani ten provázkový plovoucí most, průzračnou vodu, pláž a kemp. Na to majitelé téhle přírodní zašívárny koukají ze své skvělé gaučové haciendy každý den . Mysleli mě .
Když jsem sem přišel v plavkách, klobouku, s kyblíkem a foťákem, kromě nich a dvou stanujících široko daleko nikdo nebyl. Bylo asi 16 stupňů, voda měla okolo 21 stupňů, sundal jsem si boty, fusky a… šel jsem plavat . Ti koukali .
A co teprve babička, když viděla fotky – já v plavkách, tatínek ve dvou svetrech. Napsala mi: „Z toho oblečení jsem trochu .“ Jen vlastně nevím, kdo měl chybu, jestli tatínek, nebo já .
Tady jsem byl naposledy než při lockdownu zavřeli okresy. Od té doby se toho hodně změnilo (píšu texty, zkoumám nejen růčo, ale i přes mikroskop a tak dále), ale že občas jsem, jako když mě vytáhli z Peklíčka, to se zatím nezměnilo (paní učitelky se moc těší na konec června, řekl bych ).
Ve Vratislavicích nad Nisou je takový parádně využitý kopec. Peklo hřiště, lesopark s hravými místy, hřiště pro pejsky, pumptrack a singletrail. Modrý, červený, černý a zákeřný lesní černý a červený Ginzkey a Porsche Vapark.
Když začalo víc pršet, už jsem to nejezdil, to už by nebylo rozumné, ale je dobrý, že se dalo schovat v pekle . A chlupatá ségra byla zase vděčná za velikaaanské stromy, přes které to hned tak nepropršelo (je to strašný gaučák, jak začne kapat voda, nechce jít ani čůrat ).
Víte, co je na tom tady úplně nejlepší, kromě toho, že je toho tu spoustu pro všechny a v krásné přírodě? Že tu byl šťastný i tatínek – je to tu totiž zadarmo, a dokonce tu našel náhodou i ametyst .
Maminka na mě vyzrála . Vystoupili jsme v Hořeních Pasekách skoro vedle koupaliště, ale řekla mi, že je to na koupaliště 5 kilometrů. Ušli jsme menší túru, a pak jsem to zjistil .
Už jsem zase mimo tabulky V Hradci Králové mají Flošnu. A ve Flošně 3 bogány. Jeden na nafukovačky pro jeden i dva zadky (maminka se jich bojí, od té doby, co se na Moravě s tatínkem z jednoho takového dvojzadkového člunu vyklopila a natloukla si kokos ), jeden „normální“ a jeden úplně nenormální.
Představte si, že si nahoře sednete, ono vás to vyflusne (proto asi Flošna ) na doskokovou plochu i s pravítkem doletu, a pak vás to hodí do vody. No nesmysl, to bylo moc i na mě. Ale zase jsem byl mimo tabulky – volal jsem na maminku: „Už zase.“
Ta hrůza je od 136 cm a 12 let. Já mám 140 cm a je mi 7. Ale dobrý, stejně bych na to nevlezl, vždyť to nemá okraje .
To je nějaká nová móda maminky, protáhnout mě po všech čertech cestou na koupaliště . I když… teď jsme na koupaliště Želízy vážně šli přes Čertovy hlavy a peklem jsem ji protáhnul já – pekelnou variantou stezky mezi větvemi ve skalách . Jen jsem měl zatím ještě tolik rozumu, že jsem nešel po kládové výzvě na hlavu .
P. S.: Nedoporučuji s sebou tahat něco, co má kolečka .
Každý rok začátkem května se mi v předsíni začnou klepat kecky, protože se blíží Mukařovská kecka. Nevím, jestli se klepou strachy, nebo natěšením, každopádně pravidelně v sobotu koncem května nadávám, že už nemůžu, že je to úplně šílený, že už nikdy nepůjdu… A za rok jdu zase delší trasu .
Letos 18 kiláků, málem mi upadly nohy, kdybych nepočítal fáborky, asi bych zůstal někde v lese přírodě napospas. Můžete si vybrat ze tří tras, které se oficiálně jmenují 7, 15 a 25 km. Ale chyba lávky . Ta patnáctka má právě 17,7 km + jsem ještě udělal tu blbost, že před startem, když ostatní čekali ve frontě na zápis (čím dál víc lidí to chce chodit ), jsem samozřejmě neposlechl maminku, že se mám šetřit, a oběhl místní fotbalové hřiště…
Mám dvě rady. Rada jedna. Jestli nutně musíte jít 15/25 kiláků s kočárkem, jděte ve dvou, ať ho zvládnete v rokli přenést . Rada dvě – nesnažte se si přispat, buďte na startu alespoň v devět, ať nedopadnete jako já. Až do třetí kontroly (razítka, jestli nepodvádíte) mě honili jako nadmutou kozu, aby nám nezavřeli kontrolní stolečky.
Stihli jsme to, ale tradiční pochodové koláčky už měli snědené a buřty u čtvrtého stanoviště u jezírka vyprodané, takže tatínek jen velmi nelibě čuchal vůni posledních buřtů, které zrovna ti před námi opékali… Chjo.
Taky mě mrzelo, že moje chlupatá ségra už je babka , a tak nemohla jít. Musím najít nějaký kratší bonusový pochod, aby jí to nebylo líto.
Byl první máj, byl lásky čas a kolo volalo: „Vyvez mě na výlet, hezky je zas.“ Už jste letos jeli nějakou svoji jarní cyklojízdu? Co mám fakt rád, je kombinace kolo a vlak. Připadám si pak dobrodružně, přírodně, a když ten vlak nemá zpoždění, je to i bezva zážitek . Vzal jsem po zimě svoje vrzající kolo na výlet do Kostomlat nad Labem.
Kdybyste to chtěli ošolíchat, stačí vystoupit v Lysé nad Labem, ale zrovna tak si to můžete i prodloužit . Za cíl jsem si dal Čelákovice. Tam jsou dvě zastávky vlaku – Čelákovice-Jiřina jsou blíž přírodě. K zastávce Čelákovice, která je ve městě, se zase projedete o trochu víc. Hlavně asi záleží, s kým pojedete, s jakou technikou, a jak moc se bude ozývat „bolí nohy“ . To my umíme moc dobře, že jo . A ještě samozřejmě „kdy už tam budem“, to nesmí chybět .
Dobrý je, že po cestě je minimálně jeden „úplatek“, motivace, prostě dobré místo na odklon naší pozornosti. Ale bacha, taky zásek a časoužrout . Jestli máte vypočítaný dojezd na vlak a slabé nervy, tak na hřišti a plážičce u mostu Bohumila Hrabala radši dělejte, že to tam nevidíte .
➡️ Místo: cyklostezka Kostomlaty nad Labem – Čelákovice-Jiřina, hřiště u mostu Bohumila Hrabala u Lysé nad Labem, okres: Nymburk, kraj: Středočeský
Taková sváteční rychlovka . Trochu jsem teď propadl přírodě (možná jste si všimli ) a sázení – zeleniny a kytek, ne na vítězství . Zkouším rajčátka , okurky , papriku , ředkvičky, jarní cibulku. Trochu jsem se pomátl a zkouším ještě sukulenty (ale asi jsem to s tím suchem „trochu“ přehnal), jedličku, mangold a ještě něco, co už jsem zapomněl .
Kdybyste se chtěli podívat, jak sázejí jiní, inspirovat se, kouknout na zvířátka a projít se bez peněz v zeleni, našel jsem tohle žijící místo: