Jako pardon, jestli teď někomu způsobím depku, ale… Cílová rovinka… Září už šumí za dveřmi. Máte ještě nějaké plány, nebo už jen ořezávátko pastelky a vyndat z aktovky plesnivou červnovou sváču?
Chci vám moc poděkovat za koupací inspiraci ze začátku léta, byla to fakt moc hezká místa. Pro vás ostatní, kteří je třeba ještě neznáte, sem teď dám hned po sobě srovnávačku. Tři koupaliště s různou atmoškou.
V Lodíně a v Košťálově se dá usalašit i v kempu. Pro pupíky nic ozdravného – smažák friťák… V Maškovce je to s jídlem lepší. Ale schválně, které se vám bude líbit nejvíc .
Právě jsem se zamiloval. Na celý den pro vás, maminku i tatínka za 220 korun . Navíc vtipný název Aqua v parku . A když jsem viděl, že tu v občerstvení nejedou jen mrazák + friťák, ale ugrilují před vámi lososa, vyberete si přílohu (rýže, brambory…), dají vám k tomu zeleninu, ale můžete si i objednat salát…, málem mi vypadly oči… Neuvěřitelný zážitek .
P. S.: Jestli jste nejen vodomilní, ale i vláčkomilní, v Železnici 600 to zase frčí .
P. S.2: Kdybyste tu chtěli i přespat, nepotřebujete luxus a nechcete se nechat ušlapat, můžete zajet do kempu Josef v Dubňanech. Udělají vám i fajn snídani, když budete chtít.
Ksssssssss? Jak tomu říkáte, když zasyčíte do vody? Ksssssssss je možná spíš otevření lahve, ne ? Nevím, jak vy, ale ze mě teda teď kape, i když nezmoknu, takže jsem se šel trochu zláznit do Lázní Aurora Třeboň.
Nebojte, lázeňské zklidnění mi nehrozí . Mají tu vnitřní a nový venkovní svět – a teď je to celkem jednoduchá volba. Přijdete rovnou z ulice, můžete si ustlat na velké louce s výhledem do lesa nebo si začít rovnou hrát.
Na suchu? Trampošky a stavebnice? Ve vodě? Vodní basket, vodní prolejzka, giga mega super vířivka, klouzačky, část pro trpaslíky? Nebo nafasovat v občerstvení občerstvení , vytáhnout z batohu hru Blafuj, pár minut si zablufovat a chytat bronz ? Jsou přece ty praaaazdninyyy (pořád mi to ještě pořádně nedochází) .
P. S.: Je to hned u konce cyklostezky, ale kdybyste jeli autem, za parkování se platí buď kartou přímo u výjezdu u závory, nebo v hotovosti na recepci Wellnessu (přesně druhý konec areálu, než je venkovní vstup).
Slyšeli jste o Stezce Českem? A říkali jste si: dlouhý úsek, jak se tam dopravit, útulna, stan a spacák za zádech… to je na první zkušenost moc velká challenge… ?
Maminka zkusila vyrobit paďourskou variantu. Abych to zažil, ale aby to měla šanci přežít .
Vybrala variantu, která se tvářila jako 29 km, ale když to hodila do mapy, zjistila, že je to spíš 40 km.
To mi zase úplně na první zkušenost hned nechtěla udělat, tak zkusila najít uprostřed ubytování. Našla tohle (a jako bezva ):
Apartmán Martin, Černý potok 59, Kryštofovy Hamry
Vymyslela to tak, že jsme jeli jeden den z Černého Potoka do Kovářské a odtud pěšky do Černého Potoka . A druhý den z Černého Potoka do Výsluní a domů.
První den to bylo celkem dost civilizované, dokonce jsme zaskočili i těsně za hranice u Vejprt do kebabu (neberou karty, ale berou i českou hotovost a domluvíte se tu rukama-nohama i česky) na pizzu a zeleninový salát (aby měla střeva radost ). Jde se i kus Německem po německém značení. Mám ale radši to naše, lépe se v něm vyznám.
Druhý den to byla samá příroda. Žádný signál. Jen Mapy offline s putující tečkou. Ani jeden člověk po cestě. Přibližně 60 procent trasy mimo turistické značení. Maminka měla fotky mapy ze stránek Stezka Českem v mobilu a zkoušeli jsme to najít.
Viděli jsme spoustu přírodní krásy, vylezli na Jelení horu a probrali jsme všechny holky (i kluky) ze třídy a zahráli si asi 2hodinovou asociaci a zadávání kvízů s možnostmi.
Jako, jednoduché to fakt nebylo, ale mega zážitek to byl . Ve třídě mi to nikdo nevěřil .
P. S.: Víte, co jsem si přinesl za suvenýr? (výšková fotka z mikroskopu )
➡️ Místo: Krušné Hory; trasa Kovářská – Vejprty – Černý Potok – Kryštofovy Hamry – Jelení hora – Výsluní
Kluci, holky, udělejte radost maminkám, ať mají doma taky klidnou chvilku , a vezměte tatínky na hradové hřiště (inspirované mladoboleslavským hradem) do Nového parku v Mladé Boleslavi. Je to tu zdarma, tatínkové si zlepší kondičku, nebo si ji v sousedním bufetu naopak trošku zhorší , a vy se pěkně vyvětráte.
O krtkovi se pořád mluví. Teď o něm byl i natočen film. Ale pořád ne a ne ho zahubit. Je tak oblíbený, že se teď dokonce ještě rozšířil o další fajn část.
V Krtkově světě totiž ke klasickým venkovním částem a vnitřnímu hřišti, přibyl je další venkovní výběh s orlím jevištěm, ponorkou a týpí lesem.
Copak asi vymyslí příště? Motokáry, lyžování, kolotoče, paví slet… to už tu je. Tak uvidíme .
U Chrudimi na Čertově skalce před časem postavili rozhlednu Báru. Přišel velký vítr a Báru shodil. Místní to nevzdali a postavili Báru II. A aby jí mezi čerty nebylo smutno, postavili jí tam i 3D bludiště, takže jí (a na ni) tam teď běhá spoustu trpaslíků. Taky má hezký výhled na rodiče, jak se občerstvují a chodí na záchodky .
Kam už bohužel nedohlédne, protože je to v lese pod kopcem, je singletrail a pumptrack. Singletrail se krásně vine lesem a pumptrack ho hezky doplňuje . Přímo u nich u lesa můžete zaparkovat, vyndat , a hurá na to .
A nemysleli ten super lom jako z Vinnetoua, ani ten provázkový plovoucí most, průzračnou vodu, pláž a kemp. Na to majitelé téhle přírodní zašívárny koukají ze své skvělé gaučové haciendy každý den . Mysleli mě .
Když jsem sem přišel v plavkách, klobouku, s kyblíkem a foťákem, kromě nich a dvou stanujících široko daleko nikdo nebyl. Bylo asi 16 stupňů, voda měla okolo 21 stupňů, sundal jsem si boty, fusky a… šel jsem plavat . Ti koukali .
A co teprve babička, když viděla fotky – já v plavkách, tatínek ve dvou svetrech. Napsala mi: „Z toho oblečení jsem trochu .“ Jen vlastně nevím, kdo měl chybu, jestli tatínek, nebo já .
Už jsem zase mimo tabulky V Hradci Králové mají Flošnu. A ve Flošně 3 bogány. Jeden na nafukovačky pro jeden i dva zadky (maminka se jich bojí, od té doby, co se na Moravě s tatínkem z jednoho takového dvojzadkového člunu vyklopila a natloukla si kokos ), jeden „normální“ a jeden úplně nenormální.
Představte si, že si nahoře sednete, ono vás to vyflusne (proto asi Flošna ) na doskokovou plochu i s pravítkem doletu, a pak vás to hodí do vody. No nesmysl, to bylo moc i na mě. Ale zase jsem byl mimo tabulky – volal jsem na maminku: „Už zase.“
Ta hrůza je od 136 cm a 12 let. Já mám 140 cm a je mi 7. Ale dobrý, stejně bych na to nevlezl, vždyť to nemá okraje .
Každý rok začátkem května se mi v předsíni začnou klepat kecky, protože se blíží Mukařovská kecka. Nevím, jestli se klepou strachy, nebo natěšením, každopádně pravidelně v sobotu koncem května nadávám, že už nemůžu, že je to úplně šílený, že už nikdy nepůjdu… A za rok jdu zase delší trasu .
Letos 18 kiláků, málem mi upadly nohy, kdybych nepočítal fáborky, asi bych zůstal někde v lese přírodě napospas. Můžete si vybrat ze tří tras, které se oficiálně jmenují 7, 15 a 25 km. Ale chyba lávky . Ta patnáctka má právě 17,7 km + jsem ještě udělal tu blbost, že před startem, když ostatní čekali ve frontě na zápis (čím dál víc lidí to chce chodit ), jsem samozřejmě neposlechl maminku, že se mám šetřit, a oběhl místní fotbalové hřiště…
Mám dvě rady. Rada jedna. Jestli nutně musíte jít 15/25 kiláků s kočárkem, jděte ve dvou, ať ho zvládnete v rokli přenést . Rada dvě – nesnažte se si přispat, buďte na startu alespoň v devět, ať nedopadnete jako já. Až do třetí kontroly (razítka, jestli nepodvádíte) mě honili jako nadmutou kozu, aby nám nezavřeli kontrolní stolečky.
Stihli jsme to, ale tradiční pochodové koláčky už měli snědené a buřty u čtvrtého stanoviště u jezírka vyprodané, takže tatínek jen velmi nelibě čuchal vůni posledních buřtů, které zrovna ti před námi opékali… Chjo.
Taky mě mrzelo, že moje chlupatá ségra už je babka , a tak nemohla jít. Musím najít nějaký kratší bonusový pochod, aby jí to nebylo líto.
Byl první máj, byl lásky čas a kolo volalo: „Vyvez mě na výlet, hezky je zas.“ Už jste letos jeli nějakou svoji jarní cyklojízdu? Co mám fakt rád, je kombinace kolo a vlak. Připadám si pak dobrodružně, přírodně, a když ten vlak nemá zpoždění, je to i bezva zážitek . Vzal jsem po zimě svoje vrzající kolo na výlet do Kostomlat nad Labem.
Kdybyste to chtěli ošolíchat, stačí vystoupit v Lysé nad Labem, ale zrovna tak si to můžete i prodloužit . Za cíl jsem si dal Čelákovice. Tam jsou dvě zastávky vlaku – Čelákovice-Jiřina jsou blíž přírodě. K zastávce Čelákovice, která je ve městě, se zase projedete o trochu víc. Hlavně asi záleží, s kým pojedete, s jakou technikou, a jak moc se bude ozývat „bolí nohy“ . To my umíme moc dobře, že jo . A ještě samozřejmě „kdy už tam budem“, to nesmí chybět .
Dobrý je, že po cestě je minimálně jeden „úplatek“, motivace, prostě dobré místo na odklon naší pozornosti. Ale bacha, taky zásek a časoužrout . Jestli máte vypočítaný dojezd na vlak a slabé nervy, tak na hřišti a plážičce u mostu Bohumila Hrabala radši dělejte, že to tam nevidíte .
➡️ Místo: cyklostezka Kostomlaty nad Labem – Čelákovice-Jiřina, hřiště u mostu Bohumila Hrabala u Lysé nad Labem, okres: Nymburk, kraj: Středočeský
Taková sváteční rychlovka . Trochu jsem teď propadl přírodě (možná jste si všimli ) a sázení – zeleniny a kytek, ne na vítězství . Zkouším rajčátka , okurky , papriku , ředkvičky, jarní cibulku. Trochu jsem se pomátl a zkouším ještě sukulenty (ale asi jsem to s tím suchem „trochu“ přehnal), jedličku, mangold a ještě něco, co už jsem zapomněl .
Kdybyste se chtěli podívat, jak sázejí jiní, inspirovat se, kouknout na zvířátka a projít se bez peněz v zeleni, našel jsem tohle žijící místo:
Dneska jsem si dal pořádně do těla. Asi 10 kilometrů z kopce do kopce. Nejdřív jsem strašně prudil, ale pak jsem se nějak pochlapil a vyšlapal to bez elektrokola i bez přehazovaček. Snad to můj zadek ocení .
Jel jsem na kole okruh Hrubá Skála zámek – Doubravice – hrad Valdštejn – Hrubá Skála (ještěže ne obráceně, to by bylo šílený ) a pak si dal ještě hodinu šílenství v super Mlýně v Sedmihorkách. Celé to bylo úplně boží, ale zítra se asi nehnu .
P. S.: Kdybyste hledali jako já značení cyklostezek, jsou to ty barevné proužky v oranžových čárách.
P. S.3: Dobrodružství za pár korun – přespat v kempu v normálním autě . Jen si nezapomeňte stříkačku na komáry, je jich tu strašně moc. A nelekněte se, kdybyste šli náhodou včas spát – autíčka do kempu najíždějí i v deset večer, takže občas při spaní přiletí světelná šou…
P. S.4: Herna je otevřená do oběda a pak po obědě. Takže na celý den potřebujete dvě vstupenky . Mají tam super mega vysokou prolejzku, ale když je konec otvíračky, nemáte to jak jinak zjistit, než že vás rodiče sundají dolů . Úplně úkol pro hasiče .
P. S.5: UDĚLEJTE SI VŽDY DO HERNY REZERVACI! Tolik lidí na jednom místě jsem už hodně dlouho neviděl. Může se vám stát, že vás tam pro veliký zájem nepustí. A pak je to hodně hodně smutný…
Už zase můžete sfárat do dolu Drkolnov . Funguje to tak, že nejdřív poprosíte maminku a tatínka, aby vám koupili v tom areálu s vysokou věží z roku 1813 v domečku číslo 1 vstupenku na prohlídku buď v 10, ve 12 nebo ve 14 hodin. Pak půjdete buď půl hodiny pěšky k domečku, ve kterém se půjčují přilby a klouzací podzadkováky, nebo tam můžete jet autíčkem a vzít s sebou třeba pana průvodce, který do svých 50 let opravdu fáral .
Vyberete si přilbu , aby vám alespoň trochu seděla, a vydáte se na cestu k vrátkům do dolu. Hlavní štola má 7,9 km a celá síť na odvádění vodičky 22 km, ale nebojte, cesta k tomu nejlepšímu pro trpaslíky – 51metrové klouzačce pro horníky – je krátká. Celé to zvládnete i s klouzáním do hoďky. Když budete chtít, aby vám to jelo, musíte jako na sáňkách – lehnout a nohy nahoru. Ale maminka s tatínkem se báli – velkým to jezdí rychle .
Když pak vrátíte přilby, můžete se vrátit zase k té pokladně a za malý penízek se za domem pohrabat s kladívkem a ideálně i brýlemi v haldě kamení. Třeba budete mít kliku a najdete sfalerit nebo galenit – jako z Pána Prstenů .
Viděli jste někdy film Jurský park? Já si jako v něm připadal . Doba koronavirová totiž dobu pokoronavirovou obohatila několika novinkami, a jednou z nich je projížďka po safari vaším autíčkem . Musel jsem mu teda koupit vlastní vstupenku (levná legrace to není, to je pravda), ale pak už jsem byl v takovém úžasu, že jsem málem vypadl z auta (vlál jsem z okýnka, abych dobře viděl ).
Jediné, kde jsem musel „zalézt“, bylo lví safari. Tam musíte mít vše zavřené a zamčené, aby si vás nedali ke sváče. Projíždí se dvojitými vraty a je to obrovsky dobrodružný pocit. Babička se teda hlavně bála, aby si na mně nesmlsla žirafa, ale vysvětlil jsem jí, že ty trpaslíky nejedí, a na uklidněnou jsem jí při zpáteční cestě koupil v Miletíně tamější vyhlášené perníčky .
P. S.: Pokud taky neposedíte, jako já, a rodiče vás potřebují udržet v klidu (například po očkování), vřele doporučuji .
Holky, kluci, potřebují si vaši rodiče akutně dobít baterky? Vezměte je o víkendu na výlet . Můžete si pohrát na božím hřišti, házet kamínky do vody (ambapalů! ), po 10kilometrové trase kolem jezera, bruslit, jezdit na kole, hrát ping-pong, pouštět draka, vyvenčit hafa, potápět se, letět na vyhlídkový let vrtulníkem . Nebo si třeba jen v přírodě v klidu vychutnat na břehu jezera kafíčko . Připadal jsem si tu jako v jiném světě…
P. S.: Každým dnem je to tu lepší a lepší . Lepší výběr dobrot, víc a hezčích míst na hraní…
Co byste řekli na kombinaci: procházka v přírodě (můžete i zahučet do a najít ), exotické zvířátko , boží hřiště, restaurace, skály, vyhlídkový vláček a rozhledna vhodná i pro nás trpaslíky .
Zkoušeli jste někdy něco ulovit, nebo najít v potoce? Ségře vědkyni a ségře se zásuvkama se podařilo najít v potoce Žejdlík (u rozcestí pod Kuzovem) pod vrbou granáty .
P. S.: Nejvíc jich je v písku v potoce u mostu pro pěší a cyklisty .
Hasiša , juíjuíjuí a policajty bikaj . Prší, prší, jen se, kam konici pojedeme? Do Muzea socialistických vozů v Železném Brodě. Je tu spousta ooobrovských autíček, i malinkých autíček, na která se nesmí sahat (ale je to složitý, skoro nesplnitelný úkol, alespoň pro mě ) a taky méďa v v roušce .
Tatínek mi tu koupil Černého Petra (pan prodavač říkal, že je to poslední, protože ho brzy zakážou jako rasistickou hru ) a já od té doby stále smdím (= pořád prohrávám ).
Je libo zavřít se na 50 minut do ledničky? Vychladit se jako na 8,8 stupně a v případě nehody (pádu do jezírka) se cítit jako po ztroskotání Titaniku (voda v jeskyni 7 stupňů :))? Pak vyražte na exkurzi do Bozkovské dolomitové jeskyně.
P. S.: Děti do 3 let neplatí, ale nesmíte být „Mistr ochmat“ jako já, to by se pak rodiče také nemuseli doplatit . Doporučuji koupit vstupenky online, o prohlídky je velký zájem. A počítejte časově s tím, že parkoviště je cca 600 metrů od pokladen.