Hroziiivýýý halloween přeji . O tomhle místě jsem hodně slyšel, ale až dnes jsem ho i viděl… A ty šprochy si zaslouží . Gutovka ve Strašnicích ve strašidelný den je fakt gut .
Hřiště, o kterém teda tvrdím, že je tam chyba a nedá se tam vylézt (ale maminka si myslí něco jiného ), ovál, kde se bude asi brzy bruslit , stěna jako pro Adama Ondru, místo na ježdění na a i super krásná restaurace .
Do areálu je vstup zdarma , lezení je za penízky. A koukal jsem, že tu budou slavit i svatomartinské slavnosti. Tak hurá pro zdraví i na zdraví .
Holky, kluci, potřebuji vaši pomoc. Počítal jsem na skokanském můstku v Lomnici nad Popelkou zase tradičně schody, ale byl jsem tak překvapený
A) že máme v Čechách něco takového jinde než v Harrachově,
B) démonickou mlhou,
C) tatínkem, který se bál a v polovině to vzdal.
Schodů jsem napočítal 400, ale vůbec si tím nejsem jistý. Jen vím, že jsem pořád opakoval, že odtamtud nechci jet na lyžích , že je to drsný a šílený . Taky bych byl rád, abyste měli větší štěstí na počasí, protože já si sice užil tu zvláštní stavbu, ale neviděl jsem ty barvy podzimu všude kolem. Alespoň jsem ale zjistil, kde se to ti skokani vlastně učí – je tu i úplně prťavý můstek. To prostě musím zkusit!
P. S.: Pupík doporučuji plnit v Hostinci na Ploužnici .
P. S. 2: Jestli taky rádi hledáte minerály jako můj tatínek, v Lomnici nad Popelkou se dají u Luboše Hromádka nechat hezky vybrousit .
Vítr v peněžence, teda v dnešní době už spíš asi v mobilu , že ano . Vánoce, Vánoce přicházejí, v obchodech už útočí koledy a ozdobené stromečky , tak co si takhle ještě doužít přírodní podzimní barvy , a ještě navíc zadarmo .
Nejdříve můžete výjimečně zajít vyvětrat hafa na lesní hřiště v Lesoparku Knihov. Dát si s ním závody, sklouznout se na svahové klouzačce (vezměte si s sebou pořádnou pevnou igelitku, ať vám to lépe jezdí ) i si zahrát s hafem hru „kousni mě na lanovce do zadku“. Nu a pak hurá za čistě lidskou zábavou – pump track v Levíně .
Chtěl jsem se jít podívat na Riegrovu stezku. Měl jsem 3 možnosti. Ujít ji (3,5 km), dojít na vlak a zkoušet se trefit, jestli pojede (jezdí jednou za uherák). Ale to je se mnou skoro neproveditelné. Druhá možnost byla jít tam a zpět stejnou cestou (7 km), ale to bych po cestě zpět už asi zlobil.
Třetí verze byla dojít na Riegrovu stezku po Kamenického stezce a použít zkratku (8,7 km). To jsem ještě nevěděl, že druhá část zkratky je ze srázu dolů a že tam pro trpaslíky s rodiči létá minimálně 5krát ročně vrtulník . Tu zkratku ze zkratky jsme naštěstí nenašli, ale tím pádem jsme ušli nedobrovolně ten mega okruh.
A povím vám… Nejen že je Kamenického stezka strašně těžká a zkratka zkratky temná bahnitá a strašidelná, ale taky ji zapomněli projít jako babička s křovinořezem, takže je to štípací peklo. Jako fakt nedoporučuji . Zato Riegrovku fakt doporučuji, to je chrochtačka .
P. S.: Na protějším břehu jsou řetězy pro skálolezce.
Maminka se pokouší ze mě udělat chlapa do nepohody, a tak mě vzala pod stan. Nakonec to dalo víc zabrat mamince než mně, moc se mi to líbilo. Koukal jsem při čištění zubů na oooobrovskou vodní plochu a okukoval tu spoustu atrakcí – tolik nápadů do každého počasí pro nás kluky a holky jsem ještě na jednom místě neviděl (bobovka, Hopsarium, stezka v korunách stromů, bogán, aquapark, Království lesa, lanovka…).
Myslí tu taky na kolo a koloběžku, převážel jsem se i s auty přívozem a viděl strašně dobře jinak vypadající zákusky v cukrárně. Ale prý jsme nebyli u moře, ani to nebyl Disneyland, jak jsem si myslel, ale LIPNO u nás (https://www.lipno.info/zazitky.html).
Je to tady všude ohromně vyňuňané, potkáte tu spoustu trpaslíků z Německa, Rakouska a tak. Moc dobře se napapáte (třeba v restauraci Sen v Černé v Pošumaví), ale připravte se na to, že peněženky nebudou chtít z kapsy a budou občas flustrované, nebo jak se tomu říká.
I když jsme spinkali v kempu za dobrou cenu, kde se mamince navíc líbilo, že je sprcha na čip, a nemusí házet mince do automatu, zatímco já se vztekám ve sprše, je to tu penízkový hukot.
Ach jo… Chtěl jsem vám napsat o tom, jak jsem měl stažený zadek, když nás tatínek vzal na procházku po rovince (4,5kilometrový okruh, tu „rovinku“ vidíte na fotkách) do Kokořínského dolu.
Bylo to velké dobrodružství, na které zásadně nedoporučuji vyrážet po dešti či za deště, tahat tam hračky, cokoli, co má kola, ani trpaslíky v krosně. A chce to dobré boty.
Jenže… To, jaký jsem měl respekt na trase, se vůbec nedá srovnat s husí kůží a ošklivým vnitřním pocitem, naštváním, smutkem atp., který máme všichni doma už tři roky (od 24. února 2022). Je to fakt strašný.
Tak jsem na tom Buchlově pořád a pořád rozmýšlal, co že se to stane večer té Kačence, že bude začepená… Nu, to zatím stále nevím, ale co už vím, že kdybyste toužili po super přírodní zašívárně s úžasně čistým výhledem i zastávkou na mňamku do pupíku, vydejte se o víkendu sem do podhradí nejlíp třeba ve dvě odpoledne (hrad má do tří a zatím ještě jen v sobotu a v neděli).
Hezky se nafutrujete v Bistru Na Rybníku, prohlédnete si hrad, a když se to tu vylidní, můžete si užít tu přírodu . Třeba při tříkilometrové tak trochu okružní procházce – přes Barboru do Čertova sedla a cestou po vrstevnici Cyrilometodějskou stezkou zase zpátky.
Jako úplně bych s sebou netahal žádná vozítka, zvlášť úsek Barbora-Čert je dobrodrůžo, ale pro hafa je to úžo . A jestli si ten výhled chcete užít déle, tak to jde. Můžete přespat třeba v Penzionu Buchlovský dvůr.
Pak byste tím pádem mohli do nohou přidat ještě jednu 7kilometrovou okružní túřičku (Hradiště Kliment-Kazatelna-Cimburk) a sbírat turistické značky – je fakt legrační, když tatínek běží do kopečka .
➡️ Místo: Buchlov, okres: Uherské Hradiště, kraj: Zlínský
Rychle, rychle… Jestli ještě můžete změnit plány na víkend, tak je změňte, protože tohle za to fakt stojí . Jmenuje se to Outdoor Resort Březová
Ale pozor, a to hned třikrát.
1) Je to fakt výlet , strávíte dost času na cestě skoro odevšad, ale díky tomu si důůůkladně zahrajete třeba slovní kopanou .
2) Vyrazte brzy, ať máte na hraní alespoň 5 hodin a nedopadnete jako já (musím jet znovu, abych si to doužil ).
3) Bez školy v přírodě nebo táboru se sem dostanete fakt jen výjimečně a jen s rezervací – a ten moment právě teď o víkendu nastává – takže šup šup, třeba se uvidíme ).
Klidně přibalte i puboše, je tu pro ně práce – hlavně ten seskok z věže by jim nemusel připadat jako těžká zívačka .
Jsou tu i bubu místa, babičky z toho byly dost pohoršené, kam že jsem to vlezl . Taky se občas budete muset ohnout, protáhnout a zout si boty , tak s tím počítejte . A když bude ještě teplo, přibalte klidně i plavky nebo něco na převlečení do sucha – třeba pro případ, kdy vás kostlivec poleje vodou .
Ňuf ťuf buf bing bing hop . Ne, nezbláznil jsem se ještě, jen jsem zajel do hlubokého lesa a místo Perníkové chaloupky našel parkoviště, super síťové a prolézací giga hřiště slušně vysoko nad zemí, kafíčko a papání obložené ve dřevě, naučnou stezku mezi stromy, paintball (maminka ráda střílí tatínkovi červené a žluté dírky do zadku ) a rytířské hradiště .
Zábava u rytířů je zdarma, vzrůšo nad zemí si můžete koupit buď jako jeden vstup, zelená šipka vás jednou pustí, nebo si pak koupíte druhý vstup, a už můžete jet na bogánu kolikrát chcete (ale můžete si koupit i rovnou permici na celý dlouhý čas ).
Trpaslíci, kdybyste zatoužili po přírodě, pořádně si dát do těla, ale i se tou nádherou kochat, když je počasí tak akorát na to zalézt do domečku, něco jsem našel . OREA Horal!
Říkám mu gigant. Je to fakt hustá stavba, neskutečně umístěná, před třemi lety ji uvnitř dali do pucu. Skoro celé tři dny, co jsem tu byl, pršelo a pršelo, provazy visely z , a mně to vůbec nevadilo. Mají tu dvě boží herny (i s bogánem), 3 druhy bazénů (ze dvou jsem pozoroval odvážné panáčky na černé sjezdovce ), útulnou knihovnu, a ráno a večer jsem taky skoro nevěděl, co jím, jak jsem zíral přilepený u okna na tu nádheru.
Prodávají tu milé plyšáky, vyžebral jsem si veverku , a když mi pan číšník ukazoval, kde najdu , zeptal se mě, jestli ještě někdy přijedu. A vypadá to, že možná ano, aniž by nás to zruinovalo, protože maminka si všimla, že když najedete přímo na stránky https://www.orearesorthoral.cz/ a podíváte se do kalendáře mimo hlavní sezónu alespoň týden před příjezdem, dají se najít dny se zeleným lístkem, a to pak stojí noc s polopenzí a wellness pro dospěláka i 1329 Kč (v roce 2022), a my malí do 6 let to máme zdarma .
P. S.: Paní pokojská mi moc hezky ustlala a ve skříni jsem našel pantofle a župan k bazénu i pro mě .
Jak jsem slíbil, tak plním . Psal jsem, že až bude fakt čupr jupr ďupr póčo, ukážu vám místo, kam když v takovém póču jdete, vychutnáte si ještě víc původní život lidí, co to museli zvládat, aby přežili, normálně. Tak póčo dorazilo, můžeme jít na to .
Hledal jsem tu modrou turistickou značku asi půl hodiny. Dělal jsem si legraci z chlupaté ségry, že by se v takovém počasí plazila podél stěny domu s vražedným výrazem, jestli si z ní dělám legraci. Počasí, že psa by nevyhnal. Lilo, stěrače to nebraly. Mohli jsme stát na dálničním odpočívadle, nebo být součástí bouračky, tak jsme šli radši po modré do pravěku. Crčela z nás voda, trasa vedla přes elektrický ohradník, tak mi maminka musela půjčit svůj odemčený mobil, abych mohl zasahovat, kdyby ji při přelézání trefilo.
Šli jsme divokou trávou, tekla voda, mloci měli radost… a najednou šipka. Našli jsme ji – pravěkou vesničku. S živými slepicemi, krávou, rozestavěnou stavbou i spoustou malých domků. S lodí na rybníčku, se studánkami… Neviděl jsem tam nikde žádný klučičí pokojíček. Autíčka, lego, nic. Žádná elektřina, obchod, mobil, televize, počítač, topení/kamna, lednička, sporák… Jak to jako zvládli? Jak to že jsme nevymřeli? Kde brali sílu ke každému novému dnu, k boji o přežití? Z čeho se radovali a proč se snažili být na světě? I za světla v létě v dešti hustý. V zimě potmě? .
Už jste ji byli vyzkoušet? Myslím na ni od Velikonoc, ale až teď jsem to dotáhl. I když to bylo zase jako vždycky. Došel jsem s maminkou k nové rozhledně na Závisti u Zbraslavi, udělal tóčo, vylezl nahoru, nenechal nikoho z rodiny ani rozhlédnout a zase běžel dolů.
Na parkovišti , o kterém si tatínek myslel, že je to parkoviště, dostal pokutu, protože jak nám policie vysvětlila, nebylo to parkoviště. Byl to dokonce zákaz vjezdu. Autíčko musíte zaparkovat ve vesnici a ujít o kus víc.
Dobrá zpráva je, že sem můžete vzít kolo , kočárek i odrážedlo. Jen na to tu moc není, řekl bych. A pak hurá na Zbraslav do Barabizny. To je neskutečný bizár. Nejen pro oko, aj pro pupík. Akorát pozor, k víkendu a večer to chce rezervaci.
➡️ Místo: Rozhledna Závist u obce Dolní Břežany (kraj: Středočeský), Barabizna: Praha-Zbraslav
Ólalá. Mám ukrutně namožené a málem mi vypadly oči. Tatínek tomu tady říká pražské Mirákulum zdarma, maminka to překřtila na klouzačkový svět a já tomu říkám veeeliký bojim bojim a makačka. Doopravdy je to ale Areál Vltavanů 229, jsou tu klouzačky a lana pro puboše i trpaslíky, jede sem autem i MHD a kromě vlastních výkonů můžete pozorovat i jiné sportovce, třeba otužilce ve Vltavě :-).
Ta předpověď počasí je zatím moc hezká, ťuk ťuk ťuk . Mezitím co čekám, až se krásně dobarví listí, popadá a já si zacvičím s hráběmi, zajel jsem si po krásné nové cyklostezce do Bíliny, která jen kvete. Teda pardon, ne kvete, ale vzkvétá se prý mezi dospěláky říká tomu, když někde na něčem pracují a vylepšují to tam.
V Hrobčicích u Bíliny je už nějakou dobu pohádková stezka skřítka Hrobčíka, kterou i samotný skřítek hlídá a vypadá, že už nás má fakt dost. Nebo si dal moc občerstvení na konci svojí asi tak 2kilometrové stezky, a není mu dobře. To nedokážu posoudit .
ALE možná je jen utrápený z toho, že mu v Bílině ČEZ postavil konkurenci – nový parčík Pohádkový les Bílina. Je to tu taky zadarmo, mají tu úžasné hřiště, kde lezete mamutovi do zadku, a občas sem dokonce přijede i autíčková Oliverova kavárna. Odchodit se tu dá buď menší kočárková 2kilometrová trasa, nebo přibližně 4,5kilometrový chytrý špacír se stromovým českým dějákem – Cesta králů, kam bych s kočárkem nelezl (ale pro hafa dobrý ).
Kdybyste nechtěli za jeden výlet zvládnout obě místa (i když to hezky jde), mrkněte se na komentář pod fotky, napsal jsem tam nápovědu, co kde najdete ).