Na čem všem už jste jezdili na vleku? Na lyžích? Na snowbordu? Na tubingu? A na čem všem už jste jezdili z kopce? Na kole? Na sáňkách? Na bobech? A čím jste řídili? Měli jste ruce na řídítkách?
Tak teď to můžete zkusit trochu jinak – na vleku nahoru i cestou dolů na horské káře – a pozor, na řídítkách budete mít NOHY!
Engiii, Jackuuu, Kostičko, Pumo, Bibine, Milado, Burgře 2, 3 (1 už není… )… Bude se mi po vás stýskat. Jste super, stejně jako paní domácí, která má všude všechno neuvěřitelně vyšušňané, a dokonce chodí na statku v bílých kalhotách jak z reklamy na prací prášek . Zapomněl jsem se jí zeptat, v čem pere, protože to všechno i uuužasně vonííí. A ta domácí bublanina!
Ale mega hustý je, že jsem si s panem domácím vyzkoušel dojit krávu. Živou! Velkou! Taky čistou . Měl jsem v ruce struky a z toho mléka jsem pak vyrobil korbáčiky a halloumi sýr. Neskutečný! Úplně sci-fi snídaně . Mléko, které jsem podojil, z toho a ze sesbíraných domácích vajec palačinky, máslo (taky sám s robotem)… Ještě kdybychom se Enjii, Jack a já naučili na přivolání vrátit a přestat něco vytvářet, a bylo by to všechno až moc dokonalý .
P. S.: Kozy už tu nehledejte, nahradila je Milada a Burgři.
Pro někoho nehorázný Disneyland, kam by ani nepáchl , pro někoho hustá inženýřina, pro někoho… (doplňte si sami ). Jako jo, levný to není, nebudeme si lhát do kapsy . Ale pestrý to tu je.
Těžko říct, o čem budu vyprávět babičkám a tatínkovi déle. Jestli o mostě v oblacích, kvůli kterému tatínek nemohl jet, protože by při prvním zhoupnutí mostu utekl . Nebo o mamutí horské dráze, na které jsem maminku musel usměrňovat, protože jela jako za mlada .
Možná to ale vyhraje mamut v dětském světě, protože ty jeho chlupy i ocas jsou fakt famózní. Můžete si vybrat, kterou nohou do něj vlezete. Ven se pak sklouznete chobotem . Chtěl bych na všechno znovu, ale znáte to…
Spaní pod širákem? To nezvládnu, na to mám moc sladkou krev .
Teď přišla na řadu jurta . Všude spousta vlaječek v mongolštině… a ten budíček! Dost dobrej zvuk, když se zkřížil pozdrav osla, kozy a krocana . Zkusíte to taky?
Vypadá to malé, ale je toho tu spoustu . V Mon Café v Herálci si maminky a tatínkové užijí nejen dobroty, které jim tady v místní kuchyňce uděláš, ale i neplastové boží dortíky a moc hezké opravdové chlebíčky. Mají tu oddělenou „dospělou“ část a pak tu část, kde převažujeme díky herničce my a klid na povídání se tu čekat nedá .
Je to trochu na hlavu… Když je zima, těšil jsem se, až bude hezky a budu venku. Teď je hezky, ale občas až moc, připadám si trochu jako prase na rožni. Kdybyste se přece jen chtěli taky na chvíli schovat – třeba před krupobitím, nebo slézt z toho grilu, můžete na klouzající sopku do Tongo Tobogy. Dá se to i nakombinovat a spojit s venkovními super hity, jako třeba tohle, koukejte:
A nemysleli ten super lom jako z Vinnetoua, ani ten provázkový plovoucí most, průzračnou vodu, pláž a kemp. Na to majitelé téhle přírodní zašívárny koukají ze své skvělé gaučové haciendy každý den . Mysleli mě .
Když jsem sem přišel v plavkách, klobouku, s kyblíkem a foťákem, kromě nich a dvou stanujících široko daleko nikdo nebyl. Bylo asi 16 stupňů, voda měla okolo 21 stupňů, sundal jsem si boty, fusky a… šel jsem plavat . Ti koukali .
A co teprve babička, když viděla fotky – já v plavkách, tatínek ve dvou svetrech. Napsala mi: „Z toho oblečení jsem trochu .“ Jen vlastně nevím, kdo měl chybu, jestli tatínek, nebo já .
Už jsem zase mimo tabulky V Hradci Králové mají Flošnu. A ve Flošně 3 bogány. Jeden na nafukovačky pro jeden i dva zadky (maminka se jich bojí, od té doby, co se na Moravě s tatínkem z jednoho takového dvojzadkového člunu vyklopila a natloukla si kokos ), jeden „normální“ a jeden úplně nenormální.
Představte si, že si nahoře sednete, ono vás to vyflusne (proto asi Flošna ) na doskokovou plochu i s pravítkem doletu, a pak vás to hodí do vody. No nesmysl, to bylo moc i na mě. Ale zase jsem byl mimo tabulky – volal jsem na maminku: „Už zase.“
Ta hrůza je od 136 cm a 12 let. Já mám 140 cm a je mi 7. Ale dobrý, stejně bych na to nevlezl, vždyť to nemá okraje .
To je nějaká nová móda maminky, protáhnout mě po všech čertech cestou na koupaliště . I když… teď jsme na koupaliště Želízy vážně šli přes Čertovy hlavy a peklem jsem ji protáhnul já – pekelnou variantou stezky mezi větvemi ve skalách . Jen jsem měl zatím ještě tolik rozumu, že jsem nešel po kládové výzvě na hlavu .
P. S.: Nedoporučuji s sebou tahat něco, co má kolečka .
Každý rok začátkem května se mi v předsíni začnou klepat kecky, protože se blíží Mukařovská kecka. Nevím, jestli se klepou strachy, nebo natěšením, každopádně pravidelně v sobotu koncem května nadávám, že už nemůžu, že je to úplně šílený, že už nikdy nepůjdu… A za rok jdu zase delší trasu .
Letos 18 kiláků, málem mi upadly nohy, kdybych nepočítal fáborky, asi bych zůstal někde v lese přírodě napospas. Můžete si vybrat ze tří tras, které se oficiálně jmenují 7, 15 a 25 km. Ale chyba lávky . Ta patnáctka má právě 17,7 km + jsem ještě udělal tu blbost, že před startem, když ostatní čekali ve frontě na zápis (čím dál víc lidí to chce chodit ), jsem samozřejmě neposlechl maminku, že se mám šetřit, a oběhl místní fotbalové hřiště…
Mám dvě rady. Rada jedna. Jestli nutně musíte jít 15/25 kiláků s kočárkem, jděte ve dvou, ať ho zvládnete v rokli přenést . Rada dvě – nesnažte se si přispat, buďte na startu alespoň v devět, ať nedopadnete jako já. Až do třetí kontroly (razítka, jestli nepodvádíte) mě honili jako nadmutou kozu, aby nám nezavřeli kontrolní stolečky.
Stihli jsme to, ale tradiční pochodové koláčky už měli snědené a buřty u čtvrtého stanoviště u jezírka vyprodané, takže tatínek jen velmi nelibě čuchal vůni posledních buřtů, které zrovna ti před námi opékali… Chjo.
Taky mě mrzelo, že moje chlupatá ségra už je babka , a tak nemohla jít. Musím najít nějaký kratší bonusový pochod, aby jí to nebylo líto.
Dneska jsem si dal pořádně do těla. Asi 10 kilometrů z kopce do kopce. Nejdřív jsem strašně prudil, ale pak jsem se nějak pochlapil a vyšlapal to bez elektrokola i bez přehazovaček. Snad to můj zadek ocení .
Jel jsem na kole okruh Hrubá Skála zámek – Doubravice – hrad Valdštejn – Hrubá Skála (ještěže ne obráceně, to by bylo šílený ) a pak si dal ještě hodinu šílenství v super Mlýně v Sedmihorkách. Celé to bylo úplně boží, ale zítra se asi nehnu .
P. S.: Kdybyste hledali jako já značení cyklostezek, jsou to ty barevné proužky v oranžových čárách.
P. S.3: Dobrodružství za pár korun – přespat v kempu v normálním autě . Jen si nezapomeňte stříkačku na komáry, je jich tu strašně moc. A nelekněte se, kdybyste šli náhodou včas spát – autíčka do kempu najíždějí i v deset večer, takže občas při spaní přiletí světelná šou…
P. S.4: Herna je otevřená do oběda a pak po obědě. Takže na celý den potřebujete dvě vstupenky . Mají tam super mega vysokou prolejzku, ale když je konec otvíračky, nemáte to jak jinak zjistit, než že vás rodiče sundají dolů . Úplně úkol pro hasiče .
P. S.5: UDĚLEJTE SI VŽDY DO HERNY REZERVACI! Tolik lidí na jednom místě jsem už hodně dlouho neviděl. Může se vám stát, že vás tam pro veliký zájem nepustí. A pak je to hodně hodně smutný…
Už zase můžete sfárat do dolu Drkolnov . Funguje to tak, že nejdřív poprosíte maminku a tatínka, aby vám koupili v tom areálu s vysokou věží z roku 1813 v domečku číslo 1 vstupenku na prohlídku buď v 10, ve 12 nebo ve 14 hodin. Pak půjdete buď půl hodiny pěšky k domečku, ve kterém se půjčují přilby a klouzací podzadkováky, nebo tam můžete jet autíčkem a vzít s sebou třeba pana průvodce, který do svých 50 let opravdu fáral .
Vyberete si přilbu , aby vám alespoň trochu seděla, a vydáte se na cestu k vrátkům do dolu. Hlavní štola má 7,9 km a celá síť na odvádění vodičky 22 km, ale nebojte, cesta k tomu nejlepšímu pro trpaslíky – 51metrové klouzačce pro horníky – je krátká. Celé to zvládnete i s klouzáním do hoďky. Když budete chtít, aby vám to jelo, musíte jako na sáňkách – lehnout a nohy nahoru. Ale maminka s tatínkem se báli – velkým to jezdí rychle .
Když pak vrátíte přilby, můžete se vrátit zase k té pokladně a za malý penízek se za domem pohrabat s kladívkem a ideálně i brýlemi v haldě kamení. Třeba budete mít kliku a najdete sfalerit nebo galenit – jako z Pána Prstenů .
Viděli jste někdy film Jurský park? Já si jako v něm připadal . Doba koronavirová totiž dobu pokoronavirovou obohatila několika novinkami, a jednou z nich je projížďka po safari vaším autíčkem . Musel jsem mu teda koupit vlastní vstupenku (levná legrace to není, to je pravda), ale pak už jsem byl v takovém úžasu, že jsem málem vypadl z auta (vlál jsem z okýnka, abych dobře viděl ).
Jediné, kde jsem musel „zalézt“, bylo lví safari. Tam musíte mít vše zavřené a zamčené, aby si vás nedali ke sváče. Projíždí se dvojitými vraty a je to obrovsky dobrodružný pocit. Babička se teda hlavně bála, aby si na mně nesmlsla žirafa, ale vysvětlil jsem jí, že ty trpaslíky nejedí, a na uklidněnou jsem jí při zpáteční cestě koupil v Miletíně tamější vyhlášené perníčky .
P. S.: Pokud taky neposedíte, jako já, a rodiče vás potřebují udržet v klidu (například po očkování), vřele doporučuji .
Hasiša , juíjuíjuí a policajty bikaj . Prší, prší, jen se, kam konici pojedeme? Do Muzea socialistických vozů v Železném Brodě. Je tu spousta ooobrovských autíček, i malinkých autíček, na která se nesmí sahat (ale je to složitý, skoro nesplnitelný úkol, alespoň pro mě ) a taky méďa v v roušce .
Tatínek mi tu koupil Černého Petra (pan prodavač říkal, že je to poslední, protože ho brzy zakážou jako rasistickou hru ) a já od té doby stále smdím (= pořád prohrávám ).
Je libo zavřít se na 50 minut do ledničky? Vychladit se jako na 8,8 stupně a v případě nehody (pádu do jezírka) se cítit jako po ztroskotání Titaniku (voda v jeskyni 7 stupňů :))? Pak vyražte na exkurzi do Bozkovské dolomitové jeskyně.
P. S.: Děti do 3 let neplatí, ale nesmíte být „Mistr ochmat“ jako já, to by se pak rodiče také nemuseli doplatit . Doporučuji koupit vstupenky online, o prohlídky je velký zájem. A počítejte časově s tím, že parkoviště je cca 600 metrů od pokladen.
Od února do dubna se k nám prý vracejí zpátky po zimě čápi. Jednoho takového i s hnízdem mají v BRuNO Family Park. K hnízdu se dá sice dostat jen někdy, protože je venku, ale uvnitř je spousta jiných hitovek.
Těžko říct, co je lepší. Autodrom? Lodičkárna? Gigamega tobogán (kde se bála i maminka, a ta něco vydrží)? Lanovka nad hlavami? Pavoučí extra šplhací challenge až ke stropu? Můžete vzít i puboše, schválně, jestli to zvládnou vylézt .
Teď je to, pravda, takové pražské šestkové pásmo, ale co naplat, když už jsou tu T-Rex a spol. jako živí v dinolive.cz. Jen co projdete parkem od tramvaje Nad Džbánem, nebo zaparkujete oře na parkovišti před areálem (zadarmo), a projdete vstupní branou, už vidíte T-Rexe a jeho masokámoše, jak si o vás povídají a jak se o vás zajímají. Utečete jim cestičkou do kopce a potkáte mluvící strom, který vám z knížky přečte dobré rady na cestu. A tak to jde dál a dál až do brontosauřího nebe.
Mimochodem, když se za vámi ti fešáci snažili na lodi z Asie dostat, ostřelovali je piráti drony v Rudém moři, a tak změnili plány, naskládali se do konťáků a přijeli vlakem. Teď si tu žijí ve skalách v lese u vody poblíž Divoké Šárky a mně se strašně líbí, že si to tu s nimi můžu užít a pak se ještě dorazit na pikniku na louce u vody nebo třeba na super tematickém obřím skákacím hradě.
A v úterý 30. 4. tady půjde obzvlášť o život – čáry máry čarodky a T-Rex, to je tedy kombinace .
P. S.: Vstupenka do DinoLive platí na celý den (a fakt je tu co dělat), a dokonce je i zaplatitelná .
➡️ Místo: DinoLive, Praha 6 – Vokovice (u přehrady Džbán), adresa: Nad Lávkou 6
Potřeboval jsem si doplnit vzdělání . Moc nestíhám večerníčky, protože jsem neposedný, takže jsem si myslel, že Rumcajs je Cipísek a Cipísek je Rumcajs. Teda Rumcajse si popravdě moc nepamatuji vůbec. Chytám se jen u Manky, protože mi připomíná maminku .
Jel jsem tedy do Ševcovny (mimochodem za týden zase zahájí sezónu, nebo jak se tomu říká ), abych tomu přišel na kloub. Jenže tam jsem zjistil, že ten vousatý tatík prý naštval knížepána Brundibára kvůli jeho noze – asi mu řekl, že mu smrdí, nebo nevím. A ten mu zavřel tu Ševcovnu (ale teď zase funguje?) a vyhodil ho do lesa . Tak jsem šel do lesa. Řepíkovec? Řáholec? Řásnovec? Ach jo, nevím, už zase.
No tak jsem šel po modré do lesa (z Prachova/okraj směrem na Bradu), počítal jsem barevné značky a dával pozor na maminku, aby neupadla. A našel jsem jeskyni. S postelí. S hračkami. A strašidelnými panáky. Tady ten chudák prý bydlel, když ho vyhodili. Děsný. Ale alespoň na ně nepršelo a měli hezký výhled.
Zpátky jsme šli po zeleném nátěru, aby byla změna. A to teda byla změna. Cestou tam jsme řešili jen bláto a louže, zpátky byl výcvikový masakr. Skála, skála, skála, sešup, skála. Ale ta panoramata! Fakt dobrodrůžo. Ušli jsme asi 3 kilometry, ale ještěže jsem to kolo nechal doma, to by bylo peklo . Nic s sebou, jen svačinu . Maximálně hafa , co něco vydrží. Bylo to pěkný, ale pořád nevím, o čem ta pohádka je. Budu si to fakt muset pustit. Zatím pa.
Taky všude zastavujete s nataženou rukou nebo s klackem a děláte „blink blink, blink blink“, tikáte očima ze strany na stranu a voláte „příští zastávka…“? Pak je určo příští zastávka Železnice 600 ve Vracově. Můžete na zahradě jezdit ve vláčku a „blinkat“ na přejezdech do aleluja.