Loupežnická atmoška

Potřeboval jsem si doplnit vzdělání . Moc nestíhám večerníčky, protože jsem neposedný, takže jsem si myslel, že Rumcajs je Cipísek a Cipísek je Rumcajs. Teda Rumcajse si popravdě moc nepamatuji vůbec. Chytám se jen u Manky, protože mi připomíná maminku .

Jel jsem tedy do Ševcovny (mimochodem za týden zase zahájí sezónu, nebo jak se tomu říká ), abych tomu přišel na kloub. Jenže tam jsem zjistil, že ten vousatý tatík prý naštval knížepána Brundibára kvůli jeho noze – asi mu řekl, že mu smrdí, nebo nevím. A ten mu zavřel tu Ševcovnu (ale teď zase funguje?) a vyhodil ho do lesa . Tak jsem šel do lesa. Řepíkovec? Řáholec? Řásnovec? Ach jo, nevím, už zase.

No tak jsem šel po modré do lesa (z Prachova/okraj směrem na Bradu), počítal jsem barevné značky a dával pozor na maminku, aby neupadla. A našel jsem jeskyni. S postelí. S hračkami. A strašidelnými panáky. Tady ten chudák prý bydlel, když ho vyhodili. Děsný. Ale alespoň na ně nepršelo a měli hezký výhled.

Zpátky jsme šli po zeleném nátěru, aby byla změna. A to teda byla změna. Cestou tam jsme řešili jen bláto a louže, zpátky byl výcvikový masakr. Skála, skála, skála, sešup, skála. Ale ta panoramata! Fakt dobrodrůžo. Ušli jsme asi 3 kilometry, ale ještěže jsem to kolo nechal doma, to by bylo peklo . Nic s sebou, jen svačinu . Maximálně hafa , co něco vydrží. Bylo to pěkný, ale pořád nevím, o čem ta pohádka je. Budu si to fakt muset pustit. Zatím pa.