Tady jsem mohl být teatrální

Rostou? Rostou? Houbičkyyyy🍄‍🟫. Původně jsem si myslel, že přijedeme pod skalní hrad Sloup, vylezu po schodech nahoru, tradičně rychle se rozhlédnu, poběžím zase dolu, ideálně někam na hřiště, pojedu zase domů a ani vám o tom nenapíšu – protože hrad, prohlídka, chodit pomalu, být potichu… nic pro trpaslíky . Jenže…

Přijeli jsme pod Sloup a maminka uviděla turistické značky… Rozhlédli jsme se a uviděli jsme na protějším kopci rozhlednu. Tam přece nešlo nejít, když byla naproti hradu, to slibovalo kochačku . A pak začala podzimní pastva. Vjemová sklizeň . Nejdřív krásné stromořadí, pak boží ulička s potůčkem, pak krásný kořenový strom a paaaak LESNÍ DIVADLO. S brutálně dobrou skalní schovkou v chodbičkách.

Pokračovali jsme dál po červené do kopce a najednou bum do nosu . Uuuuuzasna ooobrovska vůně hub. A v borůvčí spousta velkých hřibů. Jako rozhledna a výhled byly taky dobrý, ale tohle byl fakt zážitek.

Ty schody na Sloup jsme pak taky vyšli a viděli jsme i Schody Poustevníka a samotného Poustevníka, který tam má barevná sklíčka na pohled na přírodu podle ročních období. Taky tu mají chráněnou zónu pavouci a u pokladny nechtějí, abyste byli vtipní. Každopádně jsem rád, že jsem si tu při útěku ze schodů nezlomil ruku jako babičky kamarádka .